Input:

R 88/1955 (tr.); Garance

č. 88/1955 Sb. rozh. tr.
Nekalým jednáním ve smyslu § 134 odst. 1 tr. zák. je každé jednání, kterým se neoprávněně zasahuje rušivě do plánovaného a řádného průběhu distribuce předmětů potřeby, a to bez ohledu na motiv pachatelova jednání, tedy zejména i bez ohledu na zištnost jeho jednání.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. července 1955, 1 Tz 114/55.)
Obviněný A byl vedoucím prodejny masa v obci N a obviněný B vedoucím prodejny masa v sousední obci O. V době, kdy se projevoval nedostatek masa a uzenin, požádal obviněný B obviněného A, aby mu z přídělu masa a uzenin, které dostává do své prodejny pro občany v N, ponechal část. Obviněný A jeho žádosti vyhověl a v době od března do 25. června 1954 přenechával obviněnému B z dodaného mu přídělu každý týden as 20 kg uzenin a 60 kg masa, které B ve své prodejně rozprodal.
Lidový soud v Brandýse nad Labem uznal oba obviněné podle žaloby vinnými trestným činem ohrožení zásobování podle § 134 odst. 1 tr. zák.
Krajský soud v Praze k odvolání obviněných zrušil rozsudek lidového soudu a uznal oba obviněné vinnými přestupkem v oboru výživy a zásobování podle § 88 odst. 2 tr. zák. spr.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem vyslovil, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona vytkl, že krajský soud nepřihlédl ke všem skutečnostem, při jejichž zhodnocení by byl mohl po případě dojít k závěru, že obvinění se dopustili trestného činu ohrožení zásobování podle § 134 odst. 1 tr. zák. Závěrem navrhl, aby bylo vysloveno, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. Návrh na postup podle § 218 odst. 2 tr. ř. neučinil.
Stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle § 2 odst. 3 tr. ř. jsou soudy povinny spravedlivě rozhodovat o trestných činech. Z tohoto ustanovení vyplývá, že soudy mají povinnost starat se o úplné vyjasnění věci a musí přihlédnout ke všem důkazům a skutečnostem majícím vliv na posouzení věci, ať již svědčí ve prospěch či v neprospěch obviněného.
Krajský soud, ztotožniv se se skutkovým zjištěním lidového soudu, vyloučil, že by bylo možno v zjištěném jednání obviněných spatřovat skutkovou podstatu trestného činu ohrožení zásobováni podle § 134 odst. 1 tr. žák., poněvadž prý nebyl splněn znak nekalého jednání, které v sobě obsahuje vždy spekulační zištný motiv pachatelův, který si hledí opatřit nedovolený zdroj příjmů, aby se obohatil. Obviněným však nebylo prokázáno, že se přesunem zboží z jedné prodejny do druhé chtěli obohatit, i když nemůže být pochyb o tom, že závažným způsobem zasáhli do ochrany zásobování. Odvolací soud má za to, že motivem jednání obviněného A bylo přátelství k obviněnému B a snaha vypomoci mu, a motivem jednání obviněného B že byla snaha uspokojit pokud možno největší počet zákazníků v O.
Pokud jde o výklad pojmu „nekalého jednání“ však nelze s právními závěry krajského soudu souhlasit. Nekalým jednáním ve