Input:

88/1950 Sb., Trestní zákon správní, platné do 30.6.1961 Archiv

č. 88/1950 Sb., Trestní zákon správní, platné do 30.6.1961
TRESTNÍ ZÁKON SPRÁVNÍ
ze dne 12. července 1950.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
OBECNÁ ČÁST.
HLAVA I.
Úvodní ustanovení.
§ 1.
Účel zákona.
Trestní zákon správní chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití.
§ 2.
Poměr k trestnímu zákonu soudnímu.
Podle tohoto zákona se stíhají jako přestupky jen činy, které nejsou trestné podle trestního zákona soudního.
§ 3.
Působnost zákona.
(1)  Trestné jsou přestupky, které byly spáchány na území Československé republiky.
(2)  Trestné jsou však také přestupky spáchané v cizině, jimž československý občan porušil povinnosti, které má mimo území státu.
(3)  Trestnost přestupku se posuzuje podle zákona, který platil v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
HLAVA II.
Trestní odpovědnost.
§ 4.
Zavinění.
(1)  Nevyžaduje-li se k spáchání přestupku úmysl, je pachatel trestně odpovědný, nezachová-li opatrnost, jakou společnost na něm požaduje.
(2)  Vyžaduje-li se k spáchání přestupku úmysl, je pachatel trestně odpovědný, jestliže výsledek uvedený v zákoně chtěl způsobit nebo věděl, že jej může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn.
§ 5.
Odpovědnost za právnické osoby.
Za právnickou osobu odpovídají trestně ty fyzické osoby, které za ni jednal nebo měly jednat.
§ 6.
Pokus.
(1)  Jednání způsobilé přivodit výsledek uvedený v zákoně a pachatelem zamýšlený je pokusem, jestliže tento výsledek nenastane.
(2)  Pokus je trestný jako přestupek sám.
(3)  Pokus není trestný, upustil-li pachatel dobrovolně od způsobení výsledku uvedeného v zákoně.
§ 7.
Návod a pomoc.
(1)  Kdo někoho úmyslně, byť i bezvýsledně, navádí k přestupku, bude potrestán, jako kdyby byl sám pachatelem.
(2)  Kdo někomu úmyslně poskytne pomoc k spáchání přestupku, anebo se o to pokusí, bude potrestán, jako kdyby byl sám pachatelem. Pomocí je zejména poskytování prostředků, odstraňování překážek, rada, utvrzování v předsevzetí anebo slib přispět po přestupku. Nedojde-li však ani k pokusu přestupku, k němuž pomoc směřovala, není pomocník trestný.
(3)  Ustanovení odstavce 2 platí též o tom, kdo někomu úmyslně usnadní spáchání přestupku tím, že nedá příkaz nebo nevykoná dohled, ač je k tomu povinen.
(4)  Návodce a pomocník nejsou trestně odpovědni, zabrání-li dobrovolně spáchání přestupku.
§ 8.
Nouze.
(1)  Přestupkem není čin, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící jemu nebo někomu jinému, jestliže nebyla způsobena podstatně větší škoda než ta, která hrozila, a nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak.
(2)  Nejde o nouzi podle odstavce 1, jestliže ten, komu nebezpečí hrozilo, byl povinen je snášet.
§ 9.
Věk.
Kdo v době spáchání přestupku nedovršil patnáctý rok, není trestně odpovědný.
§ 10.
Nepříčetnost.
(1)  Kdo pro duševní poruchu nemohl v době spáchání přestupku rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za takový přestupek trestně odpovědný.
(2)  Porucha vědomí způsobená požitím alkoholického nápoje