Input:

R 87/1956; Garance

č. 87/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Vznik nároku na invalidní důchod spolupracujících členů rodiny podle části druhé vl. nař. č. 46/1952 Sb., o úpravě národního důchodového pojištění členů jednotných zemědělských družstev, osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodin, dlužno posoudit podle ustanovení platných pro osoby samostatně výdělečně činné.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. března 1956, Cz 54/56.)
Navrhovatel uplatnil nárok na invalidní důchod, který mu byl výměrem Státního úřadu důchodového zabezpečení zamítnut z toho důvodu, že nesplnil základní podmínku tohoto nároku.
Lidový soud v Olomouci zjistil z posudku krajské posudkové komise důchodového zabezpečení, že navrhovatelův nepříznivý zdravotní stav mu nedovoluje ani v přiměřeném zaměstnání si vydělat více než polovinu průměrného ročn ho výdělku a že tento stav nastal koncem června 1953, aniž však byl navrhovatel přitom neschopen jakékoli výdělečné činnosti. Dále zjistil, že navrhovatel byl pojištěn v posledních pěti letech před vznikem tohoto nepříznivého zdravotního stavu, t. j. v době od 1. července 1948 do 30. června 1953, celkem 1535 dní, z toho v době do 1. října 1952 942 dní jako spolupracující člen rodiny a 693 dní jako zaměstnanec. Z toho usoudil, že navrhovatelův nárok na invalidní důchod je nutno posuzovat se zřetelem k ustanovení § 21 odst. 2 vl. nař. Č 46/1952 Sb o úpravě národního důchodového pojištění členú jednotných zemědělských družstev, osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodin. Poněvadž pak navrhovatel není, jak zjištěno, neschopen jakékoli výdělečné práce a nesplňuje tedy podmínky nároku na invalidní důchod podle § 19 tohoto nařízení, opravný prostředek lidový soud zamítl.
Krajský soud v Olomouci rozsudek lidového soudu změnil a přiznal navrhovateli nárok na invalidní důchod. Uvedl, že navrhovatelův návrh nelze posuzovat podle § 19 vl. nař. č. 46/1952 Sb., neboť ustanovení § 21 odst. 2 tohoto nařízení se vztahuje jen na osoby samostatně výdělečně činné a nikoli na spolupracující členy rodiny. Podle ustanovení § 20 odst. 2 cit. nař. se posuzuje nárok spolupracujících členů rodiny podle zákona o národním pojištění, což plyne prý též z toho, že tito pojištěnci mají nárok na dávky pojištění úrazového, který osobám samostatně výdělečně činným nenáleží. Proto stačí podle názoru krajského soudu navrhovateli zjištěná jeho invalidita podle § 63 odst. 1–3 zák. o nár. poj., když jinak je základní podmínka tohoto nároku navrhovatelem splněna.
Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro porušení zákona podanou generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu v Olomouci byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Nepříznivý zdravotní stav navrhovatele, snižující trvale jeho výdělečnou způsobilost, vznikl podle zjištění soudu koncem června 1953. Zdali tedy nastal nápad dávky navrhovatelem uplatněné, t. j. splnil-li navrhovatel k tomuto dni všechny zvláštní podmínky nároku na invalidní důchod a podmínku jeho základní, dlužno posoudit podle všech předpisů národního pojištění v té době platných. Ježto navrhovatel byl v době rozhodné pro nápad dávky pojištěn také jako spolupracující člen rodiny, je nutno zkoumat jeho nárok též se zřetelem na ustanovení vl. nař. č. 46/1952 Sb.,