Input:

R 86/1958 (tr.); Garance

č. 86/1958 Sb. rozh. tr.
Vojákem základní služby a tím i vojákem v činné službě ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 269 odst. 2 písm. a) tr. zák. stává se branec, jakmile byl u okresní (obvodní) vojenské správy zapsán do seznamu povolanců odeslaných k jednotlivým útvarům a tím včleněn do počtu určitého vojenského útvaru.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. července 1958, 1 Tz 138/58.)
Obžalovaný odcizil dne 12. října 1957 motocykl stojící v ulici, po několik dnů jej měl u sebe a najezdil na něm kolem 155 km. Na to byl jako branec povolán na den 4. listopadu 1957 k obvodní vojenské správě (OVS), kde byl zapsán do seznamu povolanců odeslaných k jednotlivým útvarům a předána mu výzva k nástupu základní vojenské služby, přičemž mu byl určen vojenský útvar a současně mu dány příslušné vojenské doklady a pokyny na cestu. Obžalovaný na to téhož dne odejel k vojenskému útvaru určenému mu u OVS, kde po příjezdu se hlásil, byl ubytován a dány mu vojenské šaty. Když druhého dne ráno mu bylo řečeno, že nebude přidělen k autokoloně, kam žádal, rozhodl se uprchnout do zahraničí. Opustil proto kasárny a odejel ke státním hranicím, byl však zadržen pohraniční stráží. Při převážení do vazby pokusil se stráži uprchnout.
Lidový soud trestní v Praze k obžalobě okresního prokurátora pro Prahu-východ uznal obžalovaného vinným jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. (pro odcizení motocyklu), jednak trestnými činy pokusu opuštění republiky podle § 5 odst. 1, § 95 odst. 1 tr. zák. a pokusu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 5 odst. 1, § 171 písm. b) tr. zák. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu v celém rozsahu a tomuto soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Lidový soud uznal napadeným rozsudkem obžalovaného vinným nejen trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. spáchaného podle skutkového zjištění dne 12. října 1957, nýbrž i trestnými činy pokusu opuštění republiky podle § 5 odst. 1, § 95 odst. 1 tr. zák. a pokusu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 5 odst. 1, § 171 písm. b) tr. zák., jichž se měl obžalovaný podle skutkového zjištění dopustit dne 5. a 6. listopadu 1957 potom, kdy s ním bylo provedeno u obvodní vojenské správy řízení, při němž mu byla předána výzva k nástupu základní vojenské služby a určen vojenský útvar a současně mu dány příslušné vojenské doklady. Ještě před spácháním těchto dvou pokusů se obžalovaný rovněž podle skutkového zjištění lidového soudu hlásil u vojenského útvaru určeného mu u OVS. V souvislosti s tím vyslovil lidový soud názor, že tím nebyl obžalovaný ještě ,,presentován“, a rozhodl proto i o uvedených dvou trestných činech spáchaných 5. a 6. listopadu 1957, jimiž – kromě krádeže – též uznal obžalovaného vinným.
S názorem lidového soudu, že obžalovaný spáchal pokus opuštění republiky a pokus maření výkonu úředního rozhodnutí před tím, než byl presentován, z čehož dovozuje lidový soud příslušnost obecných soudů, však nelze souhlasit.
Vojenská činná služba ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) tr. ř. [§ 269 odst. 2 písm. a) tr. zák.] zahrnuje mimo jiné základní