Input:

R 86/1956; Garance

č. 86/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Zaměstnancem ve smyslu § 5 vl. riař. č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění, dlužno rozumět toliko pojištěnce, který dosud svůj nárok na důchod neuplatnil, a nikoli důchodce, který vstoupí znovu do zaměstnání.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. února 1956, Cz 36/56.)
K žádosti, v níž navrhovatel uplatnil hárok na zvýšení důchodu za dobu, kdy byl zaměstnán jako důchodce, přiznal Státní úřad důchodového zabezpečení navrhovateli výměrem z 1. července 1955 zvyšovací částky za dobu od 1. října 1948 z průměrného ročního výdělku 9600 Kčs ve výši 0,4 °/o v celkové částce 268,80 Kčs, t. j. 22,40 Kčs měsíčně.
Lidový soud v Plzni jednaje o opravném prostředku navrhovatele proti tomuto výměru zjistil, že navrhovatel byl zaměstnán a získal jako důchodce v tomto pracovním poměru od 1. ledna 1946 do 30. června 1955 celkem 2207 dní nového pojištění, takže úhrn celé doby navrhovatelova pojištění činil 14.047 dní. Přisvědčil však odpůrci, že pro zvyšovací částky přichází v úvahu jen doba pojištění od 1. října 1948, poněvadž teprve od tohoto dne přiznává zákon o národním pojištění v ustanovení § 72 zvýšení k původně vyměřenému důchodu, a poněvadž o výši průměrného ročního výdělku stanoveného odpůrcem na částku 9600 Kčs nebylo v řízem pochyb, považoval lidový soud za spornou toliko okolnost, zda navrhovateli náleží od 1/července 1951, t. j. ode dne účinnosti vládního nařízení č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění, zvýšení za každý rek pojištění o 4 % a nikoli o 0,4 % průměrného ročního výdělku. Přihlédnuv pak k ustanovení § 5 vl. nař. č. 49/1951 Sb. usoudil, že navrhovateli přísluší za dobu pojištění do 30. června 1951 za každý rok zvýšení podle § 72 odst. 1 zák. o nár. poj. o 0,4% a za každý další rok pojištění po tomto dni zvýšení podle § 5 cit. vlád. nařízení o 4 % a podle toho upravil celkový jeho nárok na zvyšovací