č. 85/1958 Sb. rozh. obč., Garance
č. 85/1958 Sb. rozh. obč.
Zásadu § 55 odst. 2 zákona o právu rodinném, podle níž v případě, že jeden z rodičů není na živu, není znám nebo není své- právný, náleží rodičovská moc rodiči druhému, nelze aplikovat bez zřétele na zájem dítěte.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. května 1958, Cz 198/59.)
Podie obsahu spisu byla nezletilá v domácnosti svých prarodičů, J. D., dělníka ČSS a K. D., důchodkyně, kam ji otec i s matkou odvezl. Zde zůstala i po smrti své matky. Poněvadž babička nezletilé trpí TBC, je nyní dítě ve výchově a výživě své tety, matčiny sestry Ž. D.
Lidový soud civilní v Praze svěřil nezletilou do výchovy a výživy otce a uložil Ž. D., aby dítě ihned vydala otci. Své rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že otec i jeho rodiče jsou řádnými občany a že je záruka, že dítě dobře vychovají.
Krajský soud v Praze napadené usnesení v podstatě z týchž důvodů potvrdil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím obou soudů byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Krajský soud odůvodňuje své rozhodnutí poukazem na ustanovení § 55 odst. 2 zák. o pr. rod. a dovozuje, že po smrti matky dítěte přešla na otce dítěte rodičovská moc vůči dítěti. K této rodičovské moci pak náleží také právo mít dítě v přímé péči, poněvadž jen ten z rodičů, na nějž přešla rodičovská moc po smrti druhého rodiče, může nejlépe pečovat o výchovu a výživu dítěte. Krajský soud pochybil zejména v tom, že posuzoval věc, jakoby otec měl právo mít dítě ve své péči, ačkoli při posouzení a rozhodnutí o výchově dítěte měl přihlédnout především k zájmu dítěte, tedy k jeho tělesnému a duševnímu prospěchu, a k tomu, aby byla zaručena výchova dítěte v řádného a pokrokového občana v prostředí, které zajišťuje dítěti potřebnou lásku a péči. V tom směru se měl soud vypořádat především s tím, co bylo tvrzeno ve stížnosti proti napadenému usnesení, že totiž otec neměl dítě rád, že se k němu choval hrubě a nepřispíval řádně na úhradu potřeb své rodiny, takže matka s dítětem byla odkázána na hmotnou podporu svých rodičů. Měl dále přihlédnout k tomu, že nezletilá ještě před smrtí své matky a po její smrti nepřetržitě je stále vychovávána v rodině D. I o těchto okolnostech nabídli prarodiče řadu důkazů ve své stížnosti, které nebyly provedeny. Krajský soud ponechal bez povšimnutí i další okolnosti uvedené ve stížnosti, že totiž otec navštěvoval dítě jen zcela ojediněle ve školce v Miškovicích, choval se hrubě a tropil tam takové výstupy, že všechny děti se daly do pláče a že i jeho dítě se ho bojí. Všechny t .tyto okolnosti měly být…
