č. 85/1952 Sb. rozh. tr., Garance

Okresní soud v Náměšti nad Oslavou uznal obviněného obchodníka vinným trestným činem ohrožení zásobování podle § 134 odst. 1 tr. zák. Obviněný ve svém domě ukryl a po řadu let přechovával značné množství různého spotřebního zboží. Nedal je do prodeje, poněvadž je chtěl zpeněžit s větším ziskem. Při domovní prohlídce v květnu 1951 bylo takového zboží u něho zabaveno ještě za 354.785.– Kčs. Zároveň však okresní soud zprostil obviněného žaloby pro trestný čin zkrácení daně podle § 148 odst. 1 tr. zák. spáchaný tím, že obviněný v roce 1946 a 1949 úmyslným uvedením nesprávných údajů dosáhl nižšího vyměření dávky z přírůstku na majetku a všeobecné daně ze zásob o částky 52.400.– Kčs a 25.268,– Kčs, než jak by tomu bylo, kdyby jeho údaje byly bývaly správné.

Krajský soud vyhověl odvolání okresního prokurátora, zrušil zprošťující výrok a uznal obviněného vinným též trestným činem zkrácení daně podle § 148 odst. 1 tr. zák. V důsledku toho zrušil krajský soud též výrok o trestu s tím souvisící a vyměřil obviněnému úhrnný trest podle § 134 odst. 1 a § 22 odst. 1 tr. zák. Zároveň vyslovil krajský soud podle § 55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. propadnutí zabavených zásob.

Prokurátor ve svém odvolání správně uvádí, že obviněný byl neprávem zproštěn žaloby pro trestný čin zkrácení daně podle § 148 odst. 1 tr. zák. Nalézací soud tento svůj výrok opírá jednak o výpověď zástupce finančního referátu ÚNV města Brna, svědka N. z r.íž vyvozuje, že podle praxe finančních orgánů do 31. 7. 1950 bylo za „větší zkrácení daně“ pokládáno její zkrácení přesahující částku 200.000 Kčs. Této hranice se chce nalézací soud patrně přidržovat, i pokud jde o výklad pojmu „ve značném rozsahu“ v § 148 odst. 1 tr. zák. Jednak poukazuje nalézací soud na ustanovení § 12 odst. 1 tr. zák., s nímž by prý bylo v rozporu, kdyby obviněný měl být uznán vinným soudně trestným činem podle § 148 tr. zák. za skutky, které byly spáchány před účinností nového trestního zákona a mohly být postiženy tehdy jen trestními sankcemi podle příslušných předpisů daňových.

V prvém směru bylo vysvětleno při opětovném výslechu svědka N u odvolacího líčení, že částka 200.000 Kčs nemá nic společného s výkladem ustanovení § 148 odst. 1 tr. zák. Hranice mezi soudně trestným činem podle § 148 tr. zák. a přestupkem podle § 61 odst. 2 tr. zák. správ, nebyla podle svědka praxí finančních orgánů dosud vytvořena a prakticky byly soudům postupovány zatím vesměs jen případy, kdy se daňový delikt sbíhal s jiným trestným činem, jejž trestat příslušelo nepochybně soudům. V souzeném případě byla postupem obviněného, o němž není důvodu pochybovat, že byl záměrný a že přihlášky a soupisy obviněným byly sestaveny nesprávně a nebylo do nich pojato ukryté zboží právě proto, aby toto zboží ušlo zdanění, zkrácena dávka z přírůstku na majetku o 52.400 Kčs, všeobecná daň ze zásob pak o…