Input:

R 84/1958 (tr.); Garance

č. 84/1958 Sb. rozh. tr.
Byl-li pachateli za více trestných činů, z nichž jen některý podléhá amnestii, uložen úhrnný trest (nebo tresty, jež jsou k sobě v poměru naznačeném v § 22 odst. 2 tr. zák.) na dolní hranici trestní sazby vztahující se na trestný čin nejpřísněji trestný, stanoví soud podle § 392 tr. ř. za trestný čin amnestií nedotčený trest pod dolní hranici uvedené trestní sazby i bez podmínek § 30 odst. 1 tr. zák., odůvodňuje-li to vzájemný poměr závažnosti trestných činů, pro něž byl pachatel odsouzen. Jen pod nejnižší hranici možného mimořádného snížení trestu podle § 30 odst. 2 tr. zák. nemůže soud v takovém případě sejít.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. června 1958, 4 To 043/58.)
Obžalovaný byl rozsudkem krajského soudu v Uherském Hradišti ‚i ve znění rozsudku Nejvyššího soudu jako soudu odvolacího odsouzen pro trestné činy rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (ve znění před novelou) a ohrožení jednotného hospodářského plánu (z nedbalosti) podle § 135 odst. 1, 2 tr. zák. (ve znění před novelou) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a k vedlejšímu trestu ztráty čestných práv občanských na tři léta.
Krajský soud v Uherském Hradišti nato rozhodl usnesením ž 5. března 1958, že se podle § 392 odst. 1 tr. ř. se zřetelem k rozhodnutí presidenta republiky z 1. prosince 1957 o amnestii odsouzenému neukládá nový (mírnější) trest za trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (ve znění před novelou) amnestii nepodléhající.
Nejvyšší soud ke stížnosti odsouzeného zrušil usnesení krajského soudu z 5. března 1958 a vrátil věc krajskému soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Odsouzený ve stížnosti včas podané namítá, že krajský soud podle jeho názoru pochybil, když mu neuložil za trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., který amnestii podle rozhodnutí presidenta republiky z 1. prosince 1957 o amnestii nepodléhá, trest nový, mírnější. Stěžovatel poukazuje na to, že podle rozsudku Nejvyššího soudu jako soudu odvolacího míra jeho zavinění je menší, než u spoluobžalovaných a že krajský soud nejen k tomu nepřihlédl, ale také nesprávně hodnotil jeho osobní poměry.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 160 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. správnost výroků napadeného usnesení i řízení tomuto předcházejícího a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná.