Input:

č. 82/1968 Sb. rozh., Garance

č. 82/1968 Sb. rozh.
Doba pobírání invalidního důchodu nemůže být započtena podle § 5 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb. jako doba zaměstnání I. pracovní kategorie, jestliže pracovník nenastoupil po odnětí invalidního důchodu opět zaměstnání I. pracovní kategorie; zůstává však náhradní dobou, jež se započítává do doby zaměstnání pro vznik nároku na starobní důchod.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. 2. 1968, 6 Cz 212/67.)
Rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení z 22. 4. 1965 byla zamítnuta žádost navrhovatele o přiznání starobního důchodu s odůvodněním, že nesplňuje podmínky nároku na starobní důchod, neboť nedovršil věk 60 let, a nesplňuje ani podmínky pro starobní důchod z I. pracovní kategorie, když v této pracovní kategorii neodpracoval 20 roků.
Ve svém opravném prostředku namítal navrhovatel, že odpracoval v I. kategorii 14 roků 131 dnů, potom pobíral invalidní důchod pod obu 8 roků 23 dnů. Protože se po uzdravení nemohl vrátit k původnímu povolání v I. pracovní kategorii z důvodů zdravotních, žádal, aby mu doba pobírání invalidního důchodu od 12. 9. 1951 do 5. 10. 1959 byla hodnocena jako doba spadající do I. pracovní kategorie, čímž by splnil podmínku 20 roků zaměstnání v I. pracovní kategorii.
Usnesením z 30. 6. 1965 zrušil krajský soud v Praze rozhodnutí odpůrce, když dospěl k závěru, že dobu pobírání invalidního důchodu pracovníka I. pracovní kategorie od 12. 9. 1951 do 30. 6. 1957 nutno hodnotit jako náhradní dobu podle § 5 odst. 2 a § 7 zák. č. 101/1964 Sb.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl usnesením krajského soudu porušen zákon a zrušil je.
Z odůvodnění:
Navrhovatel pracoval v době od 5. 5. 1937 do 12. 9. 1951 v I. pracovní kategorii. Od 12. 9. 1951 do 5. 10. 1959 pobíral invalidní důchod a od 6. 10. 1959 do 6. 5. 1961 částečný invalidní důchod; přitom od 1. 7. 1957 byl opět zaměstnán, nevykonával však práce I. pracovní kategorie, protože mu to zdravotní stav nedovoloval.
Protože se navrhovatel narodil dne 23. 10. 1905, bylo třeba především uvážit, zda nesplnil podmínku vzniku nároku na starobní důchod pracovníka I. pracovní kategorie již dosažením věku 55 let, tedy dnem 23. 10. 1960 (ještě za účinnosti zák. č. 55/1956 Sb.). K tomuto dni navrhovatel nárok na tento důchod nesplňoval, protože měl dopracováno v I. pracovní kategorii pouze 14 roků 131 dnů; doba pobírání invalidního důchodu nebyla podle tohoto zákona náhradní dobou, když měla jen ten