Input:

82/1964 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie Garance

č. 82/1964 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 11. března 1964
o Úmluvě o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie
Dne 24. června 1963 byla v Praze podepsána Úmluva o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie.
S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 5. prosince 1963 a president republiky ji ratifikoval dne 20. prosince 1963. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bělehradě dne 21. února 1964.
Podle svého článku 34 nabyla Úmluva platnosti dne 21. února 1964.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
David v. r.
 
ÚMLUVA
o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie
Československá socialistická republika a Socialistická federativní republika Jugoslávie, přejíce si upravit a rozvíjet konzulární styky v duchu vzájemného přátelství a spolupráce, rozhodly se uzavřít úmluvu o konzulárních stycích. Za tím účelem byli jmenováni zmocněnci:
za Československou socialistickou republiku
Karel Vojáček, vedoucí odboru ministerstva zahraničních věcí,
za Socialistickou federativní republiku Jugoslávii
Milan Matijaševič, vedoucí odboru státního sekretariátu pro zahraniční věci,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli se takto:
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Pro účely této Úmluvy mají dále uvedené výrazy tento význam:
a) „konzulát“ je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství;
b) „vedoucí konzulátu“ je osoba pověřená vysílajícím státem, aby v hodnosti generálního konzula, konzula, vicekonzula nebo konzulárního jednatele vykonávala činnost spojenou s touto funkcí;
c) „konzulární úředník“ je osoba zaměstnaná na konzulátě, která má konzulskou hodnost a není vedoucím konzulátu;
d) „konzulární zaměstnanec“ je každá osoba zaměstnaná na konzulátě, která není zahrnuta pod bodem b) a c);
e) „pracovníci konzulátu“ jsou vedoucí konzulátu, konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci;
f) „konzulární archív“ zahrnuje všechny listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulátu spolu se šiframi a kódy, kartotékami a zařízením určeným k jejich uložení ochraně;
g) „občan“ je i právnická osoba.
Článek 2
1. V souladu s touto Úmluvou má každá ze smluvních stran právo zřizovat konzuláty na území druhé smluvní strany.
2. Zřízení konzulátů, jejich sídla a konzulární obvody budou určeny dohodou smluvních stran v každém jednotlivém případě. Počet pracovníků konzulátu bude odpovídat rozsahu jeho činnosti.
Článek 3
1. Vedoucí konzulátu může zahájit svou činnost, jakmile po předložení konzulského patentu obdrží od přijímacího státu exequatur.
2. V konzulském patentu je nutno vést jméno a příjmení vedoucího