Input:

R 82/1957 (tr.); Garance

č. 82/1957 Sb. rozh. tr.
Při rozhodování o podmíněném propuštění musí soud též zkoumat, zda podmíněným propuštěním nebude ohrožena ochrana společenských vztahů v § 1 tr. zák. uvedených, zejména ochrana lidově demokratické republiky, její socialistické výstavby a zájmů pracujícího lidu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. srpna 1957, 1 Tz 122/57.)
Obviněná byla rozsudkem bývalého státního soudu, potvrzeným usnesením nejvyššího soudu, uznána vinnou trestnými činy velezrady a vyzvědačství podle § 78 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 86 odst. 2 písm. a), b), odst. 1, odst. 3 písm. c), e) tr. zák. a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let a k trestům vedlejším. Rozhodnutím presidenta republiky ze dne 4. ledna 1956 bylo jí prominuto cestou milosti vedle trestu peněžitého šest let odnětí svobody, čímž byl snížen hlavní trest na dvanáct let odnětí svobody. Výkon trestu započal se započtením vazby 8. prosince 1950.
Krajský soud v Pardubicích usnesením z 10. května 1957 rozhodl, že se odsouzená, jíž zbývalo k odpykání ještě 5 let, 6 měsíců a 28 dní, podle § 33 tr. zák. a § 351 tr. ř. podmíněně propouští z trestu se zkušební dobou osmi let.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor stížnost pro porušení zákona odůvodnil tím, že krajský soud při svém rozhodnutí nevzal náležitý zřetel na trestnou činnost odsouzené, takže jeho rozhodnutí je nezákonné.
Napadeným usnesením byl porušen zákon.
Podle § 33 tr. zák. po odpykání poloviny uloženého trestu odnětí svobody může být vězeň podmíněně propuštěn, prokázal-li za výkonu trestu svou prací a svým chováním polepšení, opravňující k naději, že povede řádný život pracujícího člověka. Z užití slova „ ... může..v ustanovení § 33 tr. zák. vyplývá, že vězeň i za splnění podmínek v ustanovení § 33 tr. zák. uvedených podmíněně propuštěn být nemusí, toliko, že může býti propuštěn, nebrání-li tomu jiné okolnosti. Toto ustanovení zákona neposkytuje ovšem nějakou libovůli soudu, ale ukládá mu povinnost, aby pečlivě zkoumal, zda, i když jsou tu podmínky v ustanovení § 33 tr. zák. jinak uvedené, podmíněným propuštěním nebyla by ohrožena ochrana zejména lidově demokratické republiky, její socialistické výstavby a zájmů pracujícího lidu (§ 1 tr. zák.), kteroužto ochranu stát právě ukládáním trestů mimo jiné sleduje (§ 17 tr. zák.). Toto podrobné a obezřetné zkoumání bude zvlášť nutné, jde-li