Input:

č. 8/1969 Sb. rozh., Garance

č. 8/1969 Sb. rozh.
Směrnice ministerstva financí pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům z 2. 4. 1964, čj. 314/17. 756/64, uveřejněné ve Věstníku ministerstva financí č. 5/1964, nejsou obecně závazným předpisem, nýbrž toliko pokynem ministerstva financí pro postup organizací spravujících národní majetek.
Z toho plyne, že nelze vyvozovat důsledky neplatnosti právního úkonu, jenž byl uzavřen mezi organizací spravující národní majetek a občanem v rozporu s pokyny obsaženými v těchto směrnicích, s poukazem na to, že jde o právní úkon odporující zákonu nebo jej obcházející; ovšem nelze zcela vyloučit - vzhledem k okolnostem konkrétního případu - rozpor takového právního úkonu se zájmy společnosti.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. 9. 1968, 4 Cz 42/68.)
Prodávající ohlásil u státního notářství v Ústí nad Labem k registraci kupní smlouvu ze 4. 4. 1966, podle níž Podnik bytového hospodářství města Ú. prodal manželům M. K. a L. K. dům čp. 630 v Ú. - T. za kupní cenu 40.698 Kčs a současně s nimi uzavřel dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemků č. kat. 734 (o výměře 139 m2) a č. kat. 127/25 (o výměře 73 m2) v Ú. - T. za úhradu 424 Kčs, a to na podkladě vykonatelného rozhodnutí finančního odboru ONV v Ú. z 23. 3. 1966 (jímž byly uvedené pozemky přiděleny do osobního užívání manželům M. K. a L. K.). Podle obsahu spisu státního notářství byly zároveň se smlouvou předloženy výpis z vložky č. 630 pozemkové knihy pro katastrální území T., srovnávací sestavení parcel podle pozemkové knihy a evidence nemovitostí střediska geodezie v Ú. a odhad prodávané nemovitosti, provedený Okresním stavebním podnikem v D., z něhož vyplývalo, že prodávaný dům je rodinným domkem a jeho cena činí 56.870 Kčs.
Rozhodnutím ze 6. 5. 1966 registrovalo státní notářství v Ústí nad Labem kupní smlouvu i dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemků.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že byl rozhodnutím státního notářství porušen zákon a zrušil je.
Z odůvodnění:
Podle § 4 odst. 1 not. ř. vychází státní notářství při rozhodování i při ostatní své činnosti ze skutečného stavu věci, dbá o určitost právních vztahů a o předcházení sporům.
Podle § 63 odst. 1 not. ř. přezkoumá státní notářství, zda je smlouva, která byla ohlášena k registraci, platná, zejména zda se svým obsahem nepříčí zákonu nebo jej neobchází anebo jinak neodporuje zájmům společnosti. K tomuto účelu státní notářství vždy vyžádá stanovisko místního národního výboru obce, kde je nemovitost. Účastníci jsou povinni prokázat státnímu notářství skutečnosti potřebné k přezkoumání platnosti smlouvy.
V daném případě přehlédlo státní notářství především, že citované ustanovení § 63 odst. 1 not. ř. o vyžádání stanoviska místního národního výboru obce, kde je nemovitost, která je předmětem smlouvy, je ustanovením kogentním, které nemá v řízení o registraci smlouvy výjimku (pokud pochopitelně tento místní národní výbor není sám účastníkem smlouvy a tedy i účastníkem řízení o registraci smlouvy; v této věci tomu tak nebylo, ježto účastníkem smlouvy je Podnik bytového hospodářství města Ú., tedy státní hospodářská organizace ve smyslu § 28 a násl. hosp. zák., jak se