Input:

R 8/1957; Garance

č. 8/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Po dobu, po kterou vázne na rodinném domku právo požívání, přísluší právo domáhat se přivolení k výpovědi z důvodu § 1 písm. f) nař. č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi, výlučně poživateli. Je nerozhodné, zda nájemní poměr vznikl teprve za trvání požívacího práva či již před vznikem požívání.
(Rozhodnutí krajského soudu v Pardubicích z 18. května 1956, 4 Co 479/56.)
Navrhovatel jako vlastník rodinného domku zažádal o přivolení k výpovědi podle § 1 písm. f) nař. č. 179/1950 Sb.
Odpůrce mimo jiné namítl, že navrhovatel není oprávněn k výpovědi, ježto mu nepřísluší požívání domku; uvedl, že pro navrhovatelovu matku je vloženo na domku doživotní právo požívání.
Lidový soud v Chrudimi přivolil k výpovědi a otázkou, o kterou jde, se nezabýval.
Tento rozsudek napadl odpůrce odvoláním, ve kterém znovu tvrdil, že navrhovatel není oprávněn k výpovědi a tvrdil, že navrhovatelova matka jako poživatelka domku nesouhlasí s výpovědí, nedala navrhovateli zmocnění k podání návrhu na přivolení k výpovědi a naopak si přeje, aby odpůrce, který je zeť poživatelky, se svoji rodinou dále v domku bydlel až do její smrti.
Krajský soud odvolání vyhověl a rozsudek lidového soudu změnil tak, že návrh na přivolení k výpovědi zamítl.
Z odůvodnění:
Odvolací soud zjistil, že matka navrhovatelova Marie L. postoupila notářským spisem z 24. dubna 1945 domek navrhovateli a kromě peněžité postupní ceny si vyhradila k postupovanému domku služebnost doživotního bezplatného požívání a že navrhovatel svolil ke knihovnímu vkladu této služebnosti.
Již prvý soud zjistil podle výpisu z pozemkové knihy, že podle uvedeného notářského spisu bylo v příslušné pozemkové knize vloženo k domku vlastnické právo pro navrhovatele a doživotní služebnost požívání pro Marii L., jeho matku.
Odvolací soud zjistil, že tento knihovní stav trval i v době podání návrhu na přivolení k výpovědi a že trvá dosud.
Obsah a podstata služebnosti požívání podle §§ 509 a násl. o. z. o. jsou v podstatně stejné jako jsou obsah a podstata požívání podle §§ 172 a násl. obč. zák., zejména pokud jde o důsledky rozhodné pro posouzení otázky, na níž spočívá rozhodnutí předmětné věci, zda totiž za trvání požívání má disposici s byty v domě, k němuž je požívání zřízeno, omezenou ovšem ustanoveními zákona č. 138/ 1948 Sb., o hospodaření s byty, vlastník domu, či poživatel, a kdo z nich je proto oprávněn k návrhu na přivolení k výpovědi z bytu nájemníka bydlícího v domě. Prvý soud se vyhnul řešení této otázky, třebas zjistil existenci požívacího práva pro matku navrhovatelovu a odpůrce se výslovně bránil tím, že vzhledem k tomuto požívacímu právu není navrhovatel oprávněn domáhat se přivolení k výpovědi z bytu odpůrcova.
Vychází-li se z povahy a obsahu požívání, jak je stanoven předpisy §§ 172 a násl. obč. zák., nemůže být pochybností o tom, že po dobu požívání přísluší takováto disposice s byty v domě, k němuž je požívání zřízeno, výlučně poživateli. Podle § 172 obč. zák. záleží právo požívání v tom, že poživatel má právo na užívání a na výnos cizí věci, je však povinen šetřit při jejím užívání podstaty věci. Právo na užívání věci náleží poživateli