Input:

R 8/1956; Garance

č. 8/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
O stěhovacích nákladech podle § 386 odst. 1 o. s. ř. je třeba rozhodnout již v rozsudku, jímž se dává přivolení k výpovědi, i když jejich výše není dosud známa.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 23. června 1955, Cz 240/55).
Pronajimatelé A. a B., kteří jsou spoluvlastníky rodinného domku a obývají v něm kuchyň s ložnicí v přízemí se svým 191etým synem a starou matkou, podali návrh na přivolení k výpovědi z bytu o pokoji a kuchyni v prvém patře obývaného nájemci C. a D. z toho důvodu, že byt pronajimatelů je nedostatečný a zdravotně závadný.
Lidový soud ve Zbraslavi přivolil k výpovědi, nerozhodl však o stěhovacích nákladech s odůvodněním, že jde o předčasný návrh a že stěhování je závislé na přidělení náhradního bytu. Jeho rozsudek nabyl právní moci.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu, pokud jím soud odmítl rozhodnutí o stěhovacích nákladech, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Přivolení k výpovědi bylo dáno z důvodu potřeby pronajimatele. V takovém případě může soud podle § 386 odst. 1 o. s. ř. na návrh nájemce při přivolení k výpovědi vyslovit, že pronajimatel má nájemci po vyklizení předmětu nájmu nahradit zcela nebo zčásti potřebné stěhovací náklady, odpovídá-li to slušnosti, zvláště se zřetelem na hospodářskou situaci pronajimatele a nájemce. Stěhovací výlohy určí soud podle volného uvážení.