Input:

R 8/1955; Garance

č. 8/1955 Sb. rozh. obÄŤ.
I tam, kde má dojít k ukončení chráněného nájemního poměru soudním smírem (§ 384 o. s. ř.), musí si soud před rozhodnutím o schválení smíru (§ 76 o. s. ř.) opatřit vyjádření místního národního výboru ve smyslu § 389 o. s. ř.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 24. září 1954, Cz 429/54.)
Navrhovatelka žádala o přivolení k výpovědi z toho důvodu, že kuchyně, kterou v jejím domku obývá odpúrkyně, potřebuje pro svou čtyřčlennou rodinu. Za řízení uzavřeli účastníci před soudem smír, podle něhož se odpúrkyně zavázala, že byt vyklidí a odevzdá nejpozději dne 1. prosince 1953.
Lidový soud civilní v Praze tento smír schválil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že usnesením lidového soudu a v řízení, které je předcházelo, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Podle § 584 o. s. ř. může pronajimatel ukončit nájemní poměr, nedošlo-li mezi ním a nájemníkem k dohodě, kterou nájemník dodržel, jen s přivolením soudu nebo soudním smírem uzavřeným v řízení zahájeném o návrhu na přivolení k výpovědi nebo ke zrušení nájmu bez výpovědi. Tento smír, jako každý jiný soudní smír, podléhá soudnímu schválení (§ 75 o. s. ř.) a byl-li schválen, má účinky pravomocného rozsudku (§ 165 o. s. ř.). Nahrazuje pak rozhodnutí soudu ve věci, před jehož vydáním je soud podle § 589 odst. 2 druhé věty o s. ř. povinen dát příležitost místnímu národnímu výboru, aby se mohl o věci vyjádřit. Je tedy třeba splnění tohoto ustanovení vyžadovat i v případě, že k rozřešení věci soudním rozhodnutím nedošlo proto, poněvadž účastníci uzavřeli před soudem smír. Vyjádření místního národního výboru, jemuž je svěřeno hospodaření s byty v obcích, požaduje zákon proto, aby rozhodnutí soudů bylo v souladu s bytovou politikou národních výborů. I když toto vyjádření není pro soud závazné v tom smyslu, že by soud byl míněním národního výboru o vhodnosti přivolení k výpovědi (zrušení nájemního poměru bez výpovědi) z bytu vázán, má mu sloužit jako prostředek, jímž má být docíleno žádoucího souladu mezi soudním rozhodnutím a bytovou politikou národního výboru v obci.
Tyto zřetele nepozbývají významu, jestliže věc je vyřízena místo soudním rozhodnutím smírem uzavřeným mezi stranami. V tomto případě neovlivňuje ovšem vyjádření MNV přímo rozhodnutí soudu ve věci samé, neboť to je nahrazeno dohodou účastníků, která může vyznít zcela jinak než by dopadlo rozhodnutí soudu. Přece však má jednak nepřímý vliv na samotný obsah smíru, jednak je významné i pro úvahu soudu, zda smír podle § 76 o. s. ř. schválí.
Co se prvého týče, nemůže být pochybností, že soud bude moci mnohem účinněji působit k tomu, aby smír, který