Input:

R 8/1954 (tr.); Garance

č. 8/1954 Sb. rozh. tr.
Zabezpečení strojů proti úrazu dělníků v národních podnicích průmyslových je povinností vedoucího výroby ustanoveného podie čl. 83 a násl. statutu národních podniků průmyslových (čl. 85 druhá věta cit. statutu).
Zavázal-li se však jiný činitel (zaměstnanec) závodu vůči vedení závodu, že odstraní bezpečnostní závadu na stroji, odpovídá též za úraz nastalý zaviněným nesplněním převzatého závazku.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 17. října 1953, 1 Tz 81/53.)
Lidový soud v Hodoníně zprostil žaloby pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1 tr. zák. obviněného A, technického vedoucího Jihomoravských čokoládoven, národního podniku, závodu v N, a obviněného B, kartonážního mistra téhož závodu. Podle žaloby se obvinění tohoto trestného činu dopustili tím, že se včas nepostarali, aby byl řezací stroj v kartonážním oddělení zmíněného závodu opatřen vhodným ochranným zařízením, jež by zabránilo samovolnému spuštění stroje a jeho chodu a tím i pohybu nože ohrožujícího bezpečnost dělníka na stroji pracujícího. Následkem toho došlo k úrazu dělnice P., které byly strojem uříznuty čtyři prsty levé ruky. Lidový soud sice zjistil na uvedeném stroji závadu, t. j. skutečnost, že tento stroj, který se měl uvádět do chodu sešlápnutím nožní páky, mohl být uveden následkem opotřebování do chodu pouhým lehkým dotykem spouštěcí páky a tedy na př. i tím, že na páku upadl nějaký lehčí předmět. Proto měla být nožní páka opatřena kovovou ochranou, která by znemožnila alespoň takovýto samovolný chod stroje a tím i nože v něm, když se jinak nepodařilo technikům vyřešit způsob zařízení, které by poskytovalo přímou ochranu před samotným nožem tak, aby se pod něj nemohla dostat ruka dělníka stroj obsluhujícího. Lidový soud však uvedl, že nemohla být zjištěna pravá příčina, pro kterou se dostal stroj do pohybu právě v okamžiku, kdy došlo k úrazu dělnice P, a dospěl k závěru, že se v té chvíli stroj samočinně do pohybu dostat nemohl, protože se v jeho blízkosti kromě P nikdo jiný nenalézal a na stroji (jeho stolu), kde P měřila staniol určený k seříznutí, nebyl také žádný předmět, který by byl mohl spadnout na spouštěcí páku. Protože tedy lidový soud vyloučil v době úrazu samočinné spuštění stroje, spatřoval příčinu úrazu jen v neopatrnosti samotné poškozené a nikoli v zaviněném jednání obviněných.
Krajský soud v Uherském Hradišti zamítl odvolání okresního prokurátora. Vyvrátil sice názor nalézacího soudu, podle něhož příčina úrazu netkvětla ve vadném mechanismu stroje, nýbrž jen ve vlastní neopatrnosti dělnice, a naopak výsledky provedeného a doplněného dokazování má za zjištěno, že řezací stroj byl uveden do pohybu tím, že na spouštěcí páku upadl buď nějaký předmět anebo že se P jen lehce a nevědomky dotkla páky, aniž ji sešlápla, a to ve chvíli, kdy připravovala staniol pod nožem, jehož pohyb nepostřehla, protože její pozornost byla soustředěna na rovnání staniolu. Avšak odpovědnost obou obviněných a tím i jejich vinu krajský soud vyloučil.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ohledně obviněného technického vedoucího A, zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto uložil, aby o odvolání okresního