Input:

R 78/1957; Garance

č. 78/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Závěť, i když obsahuje jen ustanovení o odkazu jedné movité věci, musí mít náležitosti §§ 541 a násl. obč. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 30. prosince 1956, Cz 643/56.)
Státní notářství v Děčíně odkázalo Československý stát, zastoupený okresním národním výb. v Děčíně, aby uplatnil nárok na dědictví po Marii L. jako odúmrť podle § 513 obč. zák. tím způsobem, že podá žalobu o neplatnost závěti ze dne 16. března 1955. K podání žaloby určilo lhůtu jednoho měsíce a Československý stát žalobu o neplatnosti závěti podal ve stanovené Ihůtě proti dědici ze závěti Františku L.
Lidový soud v Děčíně vyslovil, že dopis ze 16. března 1955, zejména dovětek na rubu tohoto dopisu, který zemřelá Marie L. před svou smrtí zaslala žalovanému, není platnou závětí. Dále vyslovil, že se ustanovení dovětku shora citovaného dopisu považuje za odkaz zlatých tříplášťových hodinek pro žalovaného.
Žalovaný František L. podal odvolání jen do prvé částí rozsudku lidového soudu a výslovné uvedl, že výrok ohledně zlatých hodinek nenapadá. Žalobce pak odvolání nepodal.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek lidového soudu v napadené části potvrdil, v další nenapadené části zůstal rozsudek nedotčen.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížností pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu v Děčíně, pokud jím bylo vysloveno, že ustanovení dopisu zůstavitelky Marie L. ze dne 16 března 1955 na rubu tohoto dopisu ohedně zlatých pánských tříplášťových hodinek se považuje za odkaz pro žalovaného, byl porušen zákon.