Input:

R 77/1957; Garance

č. 77/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
K otázce pravomoci československých soudů k projednání dědictví po rakouském státním příslušníku.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 11. dubna 1957, Cz 138/57.)
Lidový soud v Děčíně projednal dědictví po Vilému S., důchodci v D., zemřelém 13. srpna 1952, rakouském státním příslušníku. Zemřelý zanechal závěť, ve 'které ustanovil svou dědičkou manželku Rosinu S., která však v době jeho smrti již nežila. Lidový soud pak podle výsledků předběžného šetření vycházel z toho, že jiní dědicové přicházející v úvahu podle zákona nejsou známi, a ustanovil neznámým dědicům opatrovníka, přičemž vyhláškou uvědomil tyto dědice, že mohou učinit ve lhůtě 2 měsíců prohlášení, zda dědictví odmítají či neodmítají (§ 519 odst. 2 obč. zák ). Jelikož se v uvedené lhůtě žádný dědic nepřihlásil, odevzdal lidový soud dědictví Československému státu jako odúmrť.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že uvedeným usnesením lidového soudu v Děčíně jakož i předcházejícím řízením byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podle § 620 o. s. ř. československý soud projedná po cizinci dědictví, které je v Československé republice, a to podle československého práva, jestliže stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, ani nevydává dědictví československých občanů československým soudům, ani nepřiznává jejích rozhodnutím právní následky,