č. 76/1958 Sb. rozh. tr., Garance
č. 76/1958 Sb. rozh. tr.
Jednání daňového poplatníka, jímž zkrátí daně nebo se pokusí zkrátit daně různého druhu (podle různých daňových norem) mající základ v témže zdroji příjmu za stejné daňové období, nutno posuzovat při společném úmyslu pachatele jako jediný skutek naplňující znaky trestného činu zkrácení daně, přičemž pro otázku rozsahu zkrácení daně a výše způsobené škody je rozhodný součet částek připadajících na jednotlivé daně.
Trestný čin zkrácení daně podle § 148 tr. zák. (stejně jako trestné činy zkrácení a ohrožení daně podle §§ 149 a 150 tr. zák.) jsou delikty úmyslné, pročež nejsou dány jejich znaky již pouhým porušením daňových předpisů. Zkrácení nebo ohrožení daně toliko z nedbalosti, byť se i stalo ve značném rozsahu, zakládá jen přestupek § 61 odst. 1 nebo § 62 odst. 2 tr. zák. spr.
Za zkrácení daně ve značném rozsahu ve smyslu § 148 odst. 1 tr. zák. nutno považovat zkrácení daně ve výši kolem 8.000 Kčs. Zkrácení daně dosahující částky 20.000 Kčs je zkrácením daně majícím za následek značnou škodu ve smyslu § 148 odst. 2 písm. b) tr. zák.
Usnesení, jímž soud zastavil trestní stíhání obžalovaného, je meritorním rozhodnutím ve věci a musí proto být odůvodněno [§ 147 písm. d) tr. ř.J.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 4. července 1958, 1 Tz 147/58.)
Obžaloba stíhala obžalovaného:
1. pro trestný čin pokusu zkrácení daně podle § 5 odst. 1. § 148 odst. 1 tr. zák. za to, že obžalovaný nepodal v zákonné lhůte přiznání k dani z příjmu obyvatelstva za rok 1956 a učinil tak až na výzvu finančního odboru rady ONV, přičemž ve svém přiznání učinil nesprávné údaje o výši výdajů a o výši čistého příjmu podléhajícího dani, čímž se pokusil zkrátit uvedenou daň v částce 67.130 Kčs,
2. pro přestupek zkrácení daně podle § 61 odst. 1 tr. zák. spr. proto, že nepodal hlášení o živnostenské dani za rok 1956 a daň nezaplatil v zákonné lhůtě, čímž byl stát na této dani zkrácen o 6.834 Kčs, a konečně .
3. pro přestupek zkrácení daně podle § 61 odst. 2 ťr. zák. spr. spáchaný tím, že obžalovaný rovněž v roce 1956 úmyslně nesrážel svým zaměstnancům daň ze mzdy a neodvedl z titulu této daně do státní pokladny částku 5.759,08 Kčs.
Lidový soud trestní v Praze v hlavním líčení jednak usnesením zastavil podle čl. III č. 2 rozh. presidenta republiky z 1. prosince 1957 o amnestii trestní stíhání obžalovaného pro přestupky uvedené v obžalobě pod bodem 2, 3, jednak rozsudkem uznal obžalovaného vinným trestným činem pokusu zkrácení daně podle § 5 odst. 1, § 148 odst. 1 tr. zák. pro skutek uvedený v obžalobě pod bodem 1. Tato rozhodnutí se stala pravomocnými.
Nejvyšší soud k stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil usnesení lidového soudu, pokud jím bylo zastaveno trestní stíhání obžalovaného pro přestupek zkrácení daně podle § 61 odst. 1 tr. zák. spr. spáchaný podle obžaloby zkrácením živnostenské daně za rok 1956 v částce 6.834 Kčs, jakož i rozsudek téhož soudu a nařídil lidovému soudu, aby v rozsahu zrušení o věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší soud shledal, že napadenými rozhodnutími byl porušen zákon.
Především nutno souhlasit se stížností pro porušení zákona, že jednání daňového poplatníka, jímž zkrátí daně nebo se…
