Input:

R 76/1958; Garance

č. 76/1958 Sb. rozh. obÄŤ.
Bylo-li ujednáno, že půjčka je ze strany věřitelů nevypovědi- telná, je na soudu, aby k návrhu věřitele rozhodl podle zásad slušnosti, v jakém čase má být dluh splněn.
Toto právo na určení splatnosti samo o sobě nemůže podléhat promlčení.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 15. října 1957, 18 Co 589/57.)
Lidový soud civilní v Praze zamítl návrh na stanovení času splnění podle § 305 obč. zák. maje zato, že toto právo zaniklo promlčením.
Krajský soud vyhověl odvolání odpůrce a rozsudek soudu první stolice zrušil.
Odůvodnění:
Podle § 86 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, nebude-li vykonáno v době zákonem vyměřené. Podle § 89 obč. zák. počíná se promlčecí doba, jakmile právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle předloženého dlužního úpisu vyhradili si dlužníci právo půjčku vypovědět pololetně, při čemž současně bylo ujednáno, že půjčka je ze strany věřitelů nevypověditelná.
Pokud by se tedy vycházelo z tohoto ujednání, nemohlo by být nastupováno o zaplacení této pohledávky, protože nemohlo být z ní vykonáno právo, byla-li ujednána na straně věřitelů nevypo- věditelnost. Právě v takovém případě je na soudu, aby k návrhu věřitele rozhodl podle zásad slušnosti, v jakém čase má být dluh splněn (§ 305 obč. zák.). Toto právo na určení splatnosti samo o sobě nemůže podléhat promlčení, protože (jak právem vytýká odvolání) rubem promlčitelného práva je povinnost dlužníka plnit.
Přitom není třeba ani hledět k vkladu zástavního práva k zajištění této pohledávky, jehož platnost odpůrci berou v pochybnost. Odpůrci nemohou úspěšně namítat, že smlouva je neplatná proto, protože šlo ze strany navrhovatelky a jejího bratra o spekulativní uložení peněz. Není pochybnosti, že první odpůrce sám dopisem z 23. ledna