Input:

R 76/1955 (tr.); Garance

č. 76/1955 Sb. rozh. tr.
Byl-li obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody delšímu než pět let pro sbíhající se trestné činy rozkrádání a poškozování majetku národního nebo majetku lidových družstev podle § 245 tr. zák. a jiné trestné činy podléhající amnestii podle amnestijniho rozhodnutí ze 4. května 1953 nebo z 9. května 1955, nemůže ani soud, ani prokurátor rozhodnout o tom, zda byl některým z těchto amnestijních rozhodnutí prominut trest nebo jeho část, aniž předcházel návrh prokurátora a řízení podle § 204 tr. ř.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu v 8. července 1955,1 Tz 149/55.)
Obviněný býl rozsudkem okresního soudu trestního v Praze ze 4. 5.1951 ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Praze z 12.10. 1951 uznán vinným trestnými činy rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 písm. e) a maření výkonu úředního rozhodnut podle § 171 písm. b) tr. zák. a byl za to odsouzen podle § 245 odst. 3 tr. zák. s použitím § 22 odst. 1 tr. zák. a podle §§ 43 a 48 tr. zák. k úhrnému trestu odnětí svobody na deset let, k peněžitému trestu 50 000 Kčs (v případě jeho nedobytnosti k náhradnímu trestu odnětí svobody na šest měsíců) a ke ztrátě čestných práv občanských (na pět let).
Okresní prokurátor v Praze usnesením z 22. května 1953 vyslovil, že obviněný je účasten amnestie podle rozhodnuti presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii a že podle čl. II. odst. 1 cit. rozh. se mu promíjí z trestu odnětí svobody deseti let doba tří roků a čtyř měsíců. Usnesením z 10. května 1955 vyslovil týž prokurátor, že pudle čl. II č2 rozhodnutí presidenta republiky z 9. května 1955 o amnestii se promíjí odsouzenému ze zbytku trestu odnětí svobody šesti roků a osmi měsíců doba dalších dvou let, dvou měsíců a dvaceti dnů.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem vyslovil, že oběma usneseními byl porušen zákon v ustanovení § 204 tr. ř. se zřetelem k čl. IX odst. 1 amn. rozh. ze 4. května 1953 a čl. VIII odst. 1 písm. e) rozh. z 9. května 1955 a zrušil usnesení okresního prokurátora v Praze z 10. května 1955.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor podal stížnost pro porušení zákona proti oběma cit. ustanovením okresního prokurátora v Praze (z 22. 5. 1953 a z 10. 5. 1955), v níž uplatňuje, že usnesením okresního prokurátora z 22. 5. 1953 byl porušen zákon v ustanovení § 204 tr. ř. se zřetelem k ustanovení čl. IX odst. 1 rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii a usnesením okresního prokurátora z 10. 5.1955, že byl porušen zákon v ustanovení § 204 tr. ř. se zřetelem k ustanovení čl. VIII odst. 1 písm. e) rozhodnutí presidenta republiky z 9. května 1955 o amnestii. Porušení zákona shledává v tom, že v obou případech okresní prokurátor napadenými usneseními vyslovil prominutí části trestu, aniž uvážil, že obviněný byl odsouzen pro sbíhající se trestné činy, z nichž trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. v případě, že byl na něj uložen, resp. že na něj připadá trest odnětí svobody delší než pět let, nepodléhá amnestii ani podle amnestijního rozhodnutí ze 4. května 1953, ani podle amnestijního