č. 75/1971 Sb. rozh., Garance
č. 75/1971 Sb. rozh.
Zásadu hodnocení důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř. nelze zaměňovat s úvahou, podle níž soud ve smyslu ustanovení § 136 o. s. ř. určí výši nároku v případech, kdy tuto výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Toto ustanovení nedopadá na případy, kdy jde o zjištění určité právně relevantní skutečnosti; v tomto směru se musí soud řídit ustanoveními občanského soudního řádu o dokazování.
(Usnesení Nejvyššího soudu ČSR z 29. 4. 1971, 6 Co 136/71)
Navrhovatelka podala opravný prostředek proti rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z 22. 5. 1970, jímž byla zamítnuta její žádost o přiznání starobního důchodu s odůvodněním, že k 14. 4. 1970, kdy dovršila 60 roků svého věku, vykázala podle zjištění odpůrce 11 roků a 34 dny zaměstnání.
Krajský soud v Hradci Králové vyhověl opravnému prostředku navrhovatelky a přezkoumávané rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení zrušil. Podle výsledků dokazování dospěl krajský soud k závěru, že navrhovatelka pracovala v zahradnictví Komunálních služeb města R. v letech 1953 - 1962 vždy po dobu od 1. 2. do 31. 10., tj. po dobu 9 měsíců, v roce 1963 pak 6 a půl měsíce, takže v období let 1953 - 1963 vykazuje dobu zaměstnání 9 roků a 195 dní. Spolu s dobou 11 roků a 34 dní, která byla již započtena, splňuje navrhovatelka též podmínku doby zaměstnání pro vznik nároku na poměrný starobní důchod podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 101/1964 Sb.
V odvolání proti tomuto usnesení odpůrce uváděl, že soud prvního stupně hodnotil za léta 1953 - 1962 vždy dobu od 1. 2. do 31. 10., tj. 273 dní ročně, což představuje celkem 2730 dní, a za rok 1963 započetl 181 den, dohromady tedy 2911 dní. Po odečtení 31 dní, hodnocených již za rok 1958, zbývá tedy k započtení 2880 dní, tj. 7 roků a 325 dní. Podle toho tedy vykazuje navrhovatelka k 14. 4. 1970 pouze 18 roků a 359 dní, takže nesplňuje podmínku doby zaměstnání ani pro vznik nároku na poměrný starobní důchod.
Navrhovatelka uvedla dále, že v letech 1953 - 1963 pracovala v zahradnictví Komunálních služeb města R. pravidelně a nepřetržitě na základě trvalého pracovního poměru, že byla za svou práci řádně odměňována, vybírala si taktéž dovolenou a že do práce chodila pravidelně každý den a denně také odpracovala předepsaný počet pracovních hodin.
Nejvyšší soud ČSR usnesení krajského soudu zrušil.
Z odůvodnění:
Podle odůvodnění napadeného usnesení nebylo prokázáno, že by navrhovatelka po celou požadovanou dobu (1953 až 1963) pracovala nepřetržitě po celé roky, tj. i v zimních měsících, přičemž je známo, že kultury pěstované v zahradnictví vyžadují soustavné každodenní práce od jara do podzimu, kdežto od listopadu do konce ledna stačí potřebné práce obstarat mnohem menší počet pracovníků. Z toho pak krajský soud usoudil podle úvahy ve smyslu ustanovení § 136 o. s. ř., že…
