Input:

R 75/1969; Řízení před soudem Garance

č. 75/1969 Sb. rozh.
Nebylo-li vyhověno odvolání prokurátora, který vstoupil do řízení, hradí (nejsou-li splněny podmínky § 150 o. s. ř.) účastník řízení, v jehož zájmu bylo toto odvolání podáno, náklady odvolacího řízení účastníkovi řízení, jenž měl v odvolacím řízení úspěch.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 9. 1968, 3 Cz 44/68.)
Rozsudkem okresního soudu v Příbrami z 3. 5. 1966 byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 525.806,27 Kčs; žalobce byl uznán povinným zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 20.600 Kčs, a to k rukám Městského sdružení adkvokátů v Praze.
Krajský soud v Praze, který ve věci rozhodoval k odvolání okresního prokurátora v Příbrami, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně; žalobci uložil, aby nahradil žalovaným náklady odvolacího řízení 10.970 Kčs, opět k rukám Městského sdružení advokátů v Praze.
Generální prokurátor podal proti rozhodnutí soudů obou stupňů o nákladech řízení stížnost pro porušení zákona. Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly otázkou, zda nejsou v daném případě splněny zákonné předpoklady pro použití § 150 o. s. ř., dle něhož - jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele - nemusí soud výjimečně náhradu řízení zcela nebo zčásti přiznat. V této souvislosti zdůrazňuje stížnost pro porušení zákona zejména, že rozhodnutí věci záviselo na vyřešení poměrně obtížné právní otázky promlčení práv z neplatných smluv a že žalobce vedlo k podání žaloby rozhodnutí resortního ministerstva (tj. ministerstvo hutního průmyslu a rudných dolů) z 22. 9. 1964, jímž bylo vysloveno že dřívějším rozhodnutím tohoto ministerstva z 18. 6. 1956, kterým byl dán souhlas k uzavření kupní smlouvy se žalovanými a k převzetí kupovaného objektu, byl porušen zákon. "Důvody hodné zvláštního zřetele", které umožňovaly nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení, spatřuje stížnost pro porušení zákona navíc v tom, že žalobce nepodal odvolání pfoti rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž že tak učinil pouze okresní prokurátor; poněvadž se žalobce odvolacího řízení ani aktivně nezúčastnil, nelze hovořit o jeho úspěchu či neúspěchu v tomto řízení, takže chybí předpoklady pro přiznání náhrady nákladů tohoto řízení podle § 142, 224 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyší soud neshledal stížnost pro porušení zákona důvodnou a zamítl ji.
Z odůvodnění:
Ze slovního znění i důvodové zprávy k usnesení § 150 o. s. ř. vyplývá, že jde o ustanovení výjimečné, které má postihnout jen ty případy, v nichž by použití jiných předpisů o nákladech řízení bylo příliš tvrdé, nebo v nichž by náhrada nákladů určovaná jen podle výsledků řízení odporovala právnímu cítění lidu; o takový případ však v této věci nejde.
Jevilo by se naopak příliš tvrdým, kdyby bylo uloženo žalovaným, aby bez nároku na náhradu nesli své náklady řízení včetně nákladů právního zastoupení, popř. jejich část, i když v řízení měli plný úspěch, zvláště když se uvádí, že náklady právního zastoupení jsou tak vysoké, že by je žalovaní zaplatili jen stěží bez citelného zásahu do svých hmotných poměrů. Naproti tomu toliko skutečnost, že náklady právního zastoupení žalovaných jsou poměrně vysoké, nepostačuje k tomu, aby soudy použily ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch socialistické organizace, která

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací