Input:

R 75/1954; Garance

č. 75/1954 Sb. rozh. obÄŤ.
K pojmu bytu zřízeného při podniku [§ 1 písm. a) nař. min. sprav, č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi.]
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 26. března 1954, Cz 97/54.)
Lidový soud ve Zbraslavi dal přivolení k výpovědi z chráněného nájmu z důvodu podle § 1 písm. a) nař. č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Důvod § 1 písm. a) nař. č. 179/1950 Sb. předpokládá, že jde o byt zřízený při podniku, že tento byt je určen pro ubytování zaměstnanců podniku, že tohoto bytu je nezbytně potřebí pro ubytování zaměstnance podniku a že vypovídaný nájemce zaměstnancem tohoto podniku není.
Z těchto náležitostí byla lidovým soudem bezpečně zjištěna toliko náležitost poslední, totiž že nájemce není zaměstnancem pronajimatele. Soud totiž zjistil jen, že celkem 50 zaměstnanců pronajimatele podalo žádosti o přidělení bytových jednotek získaných od národního podniku M. a že bytovou jednotku, o kterou jde, potřebuje pronajimatel pro své dva zaměstnance, takže jde vlastně o vhodné umístění dvou rodin o pěti členech, z nichž tři jsou zaměstnanci pronajimatele, který doplácí na údržbu bytových jednotek značné částky.
Z toho ovšem nelze usoudit, že jde o byt zřízený při podniku a že byt je určen pro ubytování zaměstnanců podniku.
O bytu zřízeném při podniku lze mluvit jen tehdy, je-li byt zřízen buď přímo v budově podniku sloužící jeho provozu či správě, nebo v jiné budově, která je s podnikem v organisační a prostorové souvislosti. Z důvodů bezpečnostních, zdravotních nebo jiných stejně závažných důvodů mohou být ovšem byty „zřízené při podniku“ umístěny nikoli bezprostředně u provozoven podniku. Z napadeného rozsudku nevyplývá, že by šlo o takový byt.
Ze zjištění, že jde o bytové jednotky získané od bývalého národního podniku M., nevyplývá ani to, že jde o byt určený pro . ubytování zaměstnanců pronajimatele. V konkrétním případě by bylo toto určení patrně exisovalo už v době, kdy pronajimatel získával dům, v němž je byt, o který jde. Soud měl zjistit, zda, čím a jak bylo toto určení bytu založeno. Toto určení bytu nemohlo by být založeno teprv podáním návrhu na přivolení k výpovědi, neboť ustanovení § 1 písm. a) nař. č. 179/1950 Sb. má sloužit k tomu, aby přivolením k výpovědi byl byt zachován nebo vrácen svému určení. V prvém případě by šlo o to, že nájemce přestal být zaměstnancem podniku, v druhém případě, že nájemce vůbec zaměstnancem podniku nebyl, ale byt přechodně nesloužil svému původnímu určení.
Lidový soud nezjistil však řádně ani další náležitost, totiž, že vypovídaného bytu je nezbytně třeba pro ubytování zaměstnance podniku. Nebylo vůbec zjišťováno, proč pronajimatel potřebuje bytu nezbytně pro zaměstnance, kteří podle tvrzení samého pronajimatele bydlí přímo v sídle podniku. Nezbytnost jich ubytování ve vypovídaném bytě by musila být zcela konkrétně vylíčena a prokázána.
Protože soud nezjistil náležitě skutkový stav věci se zřetelem k podmínkám uvedeným v § 1 písm. a) nař. č.