Input:

R 74/1956; Garance

č. 74/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Nesouhlasí-li dědic, který dědictví neodmítl, aby byl ustanoven přejimatelem zemědělského podniku, není to ještě důvodem pro odchylný postup podle § 5 odst. 2 zák. č. 139/1947 Sb. o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 8. března 1956, Cz 67/56.)
Dědictví po H. N. je zemědělským podnikem ve smyslu zákona č. 139/1947 Sb. o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy. Toto dědictví tvoří usedlost v T. s obytnými a hospodářskými budovami, zahrada a zemědělské pozemky ve výměře asi 6,5 měřice a pozemek v D. ve výměře asi 25 a. Dědicové se nedohodli o osobě přejimatele.
Státní notářství v Kojetíně po slyšení zemědělského odboru rady ONV určilo přejimatelem zůstavitelčina syna J. N., vedoucího Masny a zemědělce v K.» který prohlásil, že se na usedlost přestěhuje a bude na ní pracovat. Vedle J. N. projevily o zemědělský podnik po zůstavitelce zájem ještě zůstavitelčiny dcery M. D. a B. S., které si však chtěly zemědělský podnik rozdělit. Tyto dědičky podaly proti usnesení státního notářství stížnost.
Krajský soud v Olomouci potvrdil napadené usnesení a odůvodnil své stanovisko tím, že zákon č. 139/1947 Sb. nepřipouští dělení zemědělského podniku, jak to požadují stěžovatelky.
Státní notářství v Kojetíně dalším usnesením určilo pak přejímací ceny dědictví, jakož i spoludědické podíly, které je povinen přejimatel vyplatit ustupujícím spoludědicům zemědělského podniku.
Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro porušení zákona, podanou