č. 73/1958 Sb. rozh. obč., Garance

Lidový soud civilní v Praze zamítl návrh na rozvod manželství účastníků s odůvodněním, že hluboký a trvalý rozvrat zavinil navrhovatel tím, že navázal intimní poměr se spoluzaměst- nankyní podniku, kde pracuje. Podle názoru soudu nejsou dány předpoklady § 30 odst. 4 zák. o právu rod.

Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek prvého soudu s odůvodněním, že nejde o výjimečný případ. Také dobu odloučenosti účastníků nelze považovat za dlouhou.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že uvedenými rozsudky krajského soudu v Praze a lidového soudu civilního v Praze byl porušen zákon.

Podle zásady materiální pravdy má soud z úřední povinnosti zjišťovat všechny okolnosti, které jsou pro řešení věci významné, a ve smyslu § 93 o. s. ř. při zjišťování skutkového stavu zhodnotit výsledky provedeného dokazování přihlížeje pečlivě ke všemu, co vyšlo najevo nebo co se za řízení stalo, čítaje v to i přednesy účastníků.. Povinnost zjistit řádný skutkový stav věci (§ 1 o. s. ř.) zahrnuje v sobě i povinnost zjistit třídní stránku případu a vést řízení tak, aby bylo tohoto cíle dosaženo (§§ 59, 60 o. s. ř.). Řešení každé věci, a tedy i věci manželské a rodinné, musí náležitě postihovat třídní povahu této věci. To vyžaduje posouzení, zda a do jaké míry vztahy, jež mezi účastníky nastaly a mají být v soudním řízení podle zákona upraveny, odrážejí v sobě třídní poměry, příp. i třídní rozpory ve společnosti. Takového posouzení vyžadují i vztahy rodinné, a tedy i věci manželské. V řízení o rozvod často pod nánosem běžných příznaků manželského rozvratu lze při podrobnějším zkoumání najít odraz třídních poměrů, příp. i třídních rozporů ve společnosti. Proto je třeba v rozvodovém řízení v dostatečné míře věnovat pozornost třídní stránce věci, a to nikoli jen, jak se jeví v době rozhodnutí, nýbrž se zřetelem k průběhu celého manželství i předchozího života manželů.

Z tohoto hlediska soudy věc neposuzovaly a v tomto rozsahu skutková zjištění neučinily. Krajský soud vyslechl sice účastníky o jejich osobních a rodinných poměrech, nehodnotil však tyto okolnosti z hlediska správného třídního přístupu k věci. Pokud jde o navrhovatele, uvedl krajský soud v, odůvodněním svého rozsudku určité okolnosti, jež se týkají třídní příslušnosti navrhovatele, neučinil však z nich příslušné závěry. Výpověď odpůrkyně o tom, z jakého prostředí pochází a jaká zaměstnání zastávala, ponechal vůbec bez povšimnutí, právě tak jako okolnost, že v r. 1953 byla odsouzena pro trestný čin neoznámení zamýšleného opuštění republiky jednou ze svých známých. Nezabýval se také dostatečně tím, jak se…