Input:

R 70/1965; Bezpodílové spoluvlastnictví manželů Garance

č. 70/1965 Sb. rozh.
K výkladu ustanovení § 143 a násl. o. z. (bezpodílové spoluvlastnictví manželů) - hlavní zásady:
(Projednáno presidiem Nejvyššího soudu 12. listopadu 1965, Prz 51/65.)
Občanský zákoník (zák. č. 40/1964 Sb.) jako jeden z řady občanskoprávních kodexů, které nabyly účinnosti dnem 1. dubna 1964, upravil některé důležité společenské vztahy, zejména majetkové vztahu mezi občany a organizacemi, jakož o mezi občany navzájem tak, aby to odpovídalo dosaženému stupni vývoje naší společnosti a změnám, ke kterým v její politické a ekonomické úrovni v uplynulých letech došlo.
V novém občanskoprávním zákoníku jsou upraveny též některé vztahy mezi manžely, které mají majetkový charakter, jako např. vztahy vyplývající z práva společného užívání bytu a pozemku, dědické právo manželů a zejména pak vztahy, vyplývající z majetkového společenství, které mezi manžely za trvání manželství vzniká.
Proti předchozí úpravě, obsažené v ustanoveních zákona č. 265/1949 Sb. o právu rodinném, podle níž byl společný majetek manželů považován za tak zv. zákonné majetkové společenství, dochází v novém občanském zákoníku ke změně potud, že majetkové společenství manželů je konstruováno jako další forma spoluvlastnictví, a to bezpodílového; odlišnost dvou forem spoluvlastnického vztahu - podílového a bezpodílového - je dána především podmínkami vzniku, časovým trváním, předmětem a subjekty tohoto vztahu.
Pro úpravu majetkového společenství manželů byla tedy zvolena forma spoluvlastnictví, a to spoluvlastnictví bezpodílového jako institutu, který svou podstatu vyjadřuje charakter majetkoprávních vztahů mezi manžely, plynoucích z rovného postavení manželů i po stránce hospodářské.
I.
Předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů je podle § 143 o. z. "vše, co může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů".
Z režimu bezpodílového spoluvlastnictví jsou tedy vyloučeny některé věci vzhledem k právnímu důvodu jejich nabytí (dědictví, dar), i když by jinak mohly být předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
Dále jsou vyloučeny věci, které povahou a užíváním slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů. Prvním kritériem je povaha věci. Ta však sama o sobě k vyloučení věci z bezpodílového spoluvlastnictví manželů nestačí. Dalším požadavkem je, aby věc podle své povahy osobní potřebě nebo výkonu povolání jednoho z manželů skutečně sloužila, přičemž nestačí, že by tomuto účelu mohla sloužit. Když bude např. koupena za trvání manželství věc nikoliv za tím účelem, aby byla jedním z manželů skutečně užívána, nestává se tato věc samostatným vlastnictvím tohoto manžela.
K samostatnému majetku kromě věcí, které ustanovení § 143 o. z. vyjímá z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, patří i další majetek, jehož vlastníkem před uzavřením manželství byl jeden z manželů.
Smlouvy uzavřené podle § 29 zák. č. 265/1949 Sb. o právu rodinném a možnost uzavírání smluv tohoto obsahu po 1. dubnu 1964.
Podle ustanovení § 29 odst. 1 zák. č.