Input:

č. 70/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 70/1955 Sb. rozh. obč.
I když doba, za niž přísluší zamestnanci nárok na náhradu podle § 37 zák. č. 154/1934 Sb. o soukromých zaměstnancích, nedosahuje jednoho roku, je zaměstnavatel přece oprávněn započíst do náhrady za výpovědní Ihútu to, co zaměstnanec ušetřil tím, že nekonal práce pro zaměstnavatele anebo čeho nabyl jiným zaměstnáním, nebo nabýt úmyslně zameškal.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. ledna 1955, Cz 3/55.)
Žalobce zaměstnaný u národního podniku od 13. dubna 1955, byl dopisy podniku z 25. a 31. července 1953 vyrozuměn, že je vzhledem k sloučení dvou závodů navržen k propuštění a bylo mu doporučeno, aby si našel jiné místo. Žalobce si dal od podniku potvrdit do občanského průkazu, že pracovní poměr byl ukončen k 30. září 1953 a podnik mu zaplatil do tohoto dne plat. K rozvázání pracovního poměru nedal však příslušný referát ONV souhlas. Žalobce se pak domáhal na národním podniku náhrady ušlé mzdy za dobu od 1. října do 31. prosince 1953 ve výši 3.351 Kčs.
Lidový soud civilní v Praze žalobě vyhověl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nastoupil nové zaměstnání až 6. ledna 1954. Převedení na jiné pracoviště pro reorganisaci podniku nemůže být žalobci na újmu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Lidový soud přiznal žalobci nárok podle § 37 zák. č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích, nevzal však přitom v úvahu, že ustanovení prvního odstavce posl. věty tohoto ustanovení, že totiž je zaměstnavatel oprávněn si započíst to, co zaměstnanec uspořil tím, že službu nekonal, co si vydělal v jiném zaměstnání nebo úmyslně zameškal nabýt, platí bez časového omezení. Ustanovení § 27 ústavy 9. května přiznává totiž všem pracujícím spravedlivou odměnu za vykonanou práci. Výklad a používání všech ostatních předpisů právního řádu musí být v souladu s ústavou (§ 171 odst. 2 ústavy); dnem, kdy ústava nabyla účinnost, pozbyly platnosti všechny ústavní a jiné zákony, pokud odporují ustanovením ústavy a zásadám lidově demokratického zřízení anebo upravují věci odchylně od ústavy (§ 173 odst. 2 ústavy).
Tyto předpisy jsou donucující povahy a nutno k nim přihlížet z úřední povinnosti v každém období řízení. Z toho plyne, že ustanovením § 27 ústavy, podle něhož právo na spravedlivou odměnu přísluší jen za vykonanou práci, bylo dotčeno ustanovení § 37 zák. č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích, v té části, že zaměstnavatel je oprávněn si započíst, co zaměstnanec ušetřil tím, že práce nekonal, anebo co nabyl jiným zaměstnáním, nebo nabýt úmyslně zameškal, jen pokud doba, za niž se požaduje náhrada služebních požitků, přesahuje jeden rok a to proto, že