č. 7/1968 Sb. rozh., Garance
č. 7/1968 Sb. rozh.
Nárok zlepšovatele na odměnu je nárokem právním, který podle § 21 odst. 1 vl. nař. č. 45/1957 Sb. vzniká po zavedení zlepšovacího návrhu.
Prokáže-li zlepšovatel v soudním řízení, že příslušný odborový orgán byl o provedení smírčího řízení požádán a že se toto řízení nejpozději do 15 dnů neuskutečnilo z důvodů, jež stojí mimo sféry jeho působnosti, pak je tím podmínka soudní pravomoci ve smyslu § 3 odst. 8, § 31 odst. 4 zák. č. 34/1957 Sb. a § 25 vl. nař. č. 45/1957 Sb. splněna a soud nemůže odpírat ochranu práv zlepšovatele použitím ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř.
Nedostatek projednání nároku na odměnu za zlepšovací návrh ve smírčím řízení není neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení soudu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 19677, 6 Cz 6/67.)
Žalobou podanou o okresního soudu v Mostě se domáhali žalobci na žalovaném zaplacení částky 25 424,- Kčs z titulu odměny za zlepšovací návrh, který podali dne 22. 3. 1963. Podle tvrzení žaloby byl podaný zlepšovací návrh schválen radou KNV jako investiční úkol, o čemž byli žalobci vyrozuměni s tím, že odměnu za zlepšovací návrh mají obdržet od žalovaného. Zlepšovací návrh žalobců byl schválením investičního úkolu KNV zaveden a tím jim vznikl nárok na odměnu ve smyslu § 21 odst. 1 citovaného vládního nařízení. Žalobci se pak bezvýsledně domáhali na žalovaném uzavření dohody o odměně za zavedený zlepšovací návrh. Žalobci, jak tvrdí, se pak marně domáhali provedení smírčího řízení.
Okresní soud v Mostě řízení zastavil pro nedostatek neodstranitelných podmínek řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že před zahájením řízení u soudu nebylo provedeno smírčí řízení, jak to požadují ustanovení § 3 odst. 6 a § 31 odst. 4 zák. č. 34/1957 Sb. ve spojitosti s ustanovením § 25 vl. nař. č. 45/1957 Sb.
Krajský soud v Úst nad Labem usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když se v podstatě ztotožnil s právním názorem okresního soudu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že těmito rozhodnutími soudů obou stupňů byl porušen zákon a tato rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Především je třeba zdůraznit, že v případě, kde se žalobce soudním řízením domáhá nároku na odměnu za zlepšovací návrh na základě skutkového tvrzení, že jeho zlepšovací návrh byl žalovanou organizací zaveden, že však nedošlo k uzavření dohody o využití a odměně, a to za situace, kdy žalovaná organizace namítá, že zlepšovací návrh nezavedla, nebo že nejde o zlepšovací návrh, jde o spor o přiznání odměny za zlepšovací návrh, k jehož rozhodnutí je zásadně (pokud předcházelo smírčí řízení, popř. rozhodčí řízení) povolán soud. V takovémto sporu musí soud především řešit otázku, zda zlepšovací návrh byl žalovanou organizací skutečně zaveden a zda tudíž zlepšovateli vznikl nárok na odměnu ve smyslu § 21 odst. 1 vl. nař. č. 45/1967 Sb. Vyzní-li odpověď na tuto otázku kladně, musí soud rozhodnout též o výši požadované odměny za zlepšovací návrh (§ 32 odst. 2 zák. č. 34/1957 Sb. a § 21 odst. 5 vl. nař. č. 45/1957 Sb.).
Tak je tomu - jak vyplývá z obsahu spisu - i v souzené věci. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování o žalobním tvrzení, když žalovaný namítal nedostatek…
