Input:

č. 7/1965 Sb. rozh., Garance

č. 7/1965 Sb. rozh.
Byl-li zlepšovací návrh organizací přijat a zlepšovateli vyplacena odměna, nemůže se organizace zásadně domáhat na zlepšovateli vrácení vyplacené odměny, nebo její části z toho důvodu, že podle dodatečného zjištěný přijatý a využitý návrh není zlepšovacím návrhem.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1964, 2 Cz 118/64.)
Žalovaný předložil žalobci dne 9. 10. 1959 zlepšovací návrh na způsob školení posádek těžkých stavebních strojů. Tento návrh byl přijat a po propočtení úspor byla žalovanému vyplacena odměna v částce 6800,- Kčs.
Návrhem na zahájení rozhodčího řízení se žalobce domáhal vrácení této částky s odůvodněním, že dodatečnou prověrkou zlepšovacích návrhů bylo zjištěno, že žalobcův zlepšovací návrh ve skutečnosti zlepšovacím návrhem není. Rozhodčí orgán návrhu vyhověl a uložil žalovanému, aby uvedenou částku žalobci vrátil.
K námitkám žalovaného projednal věc okresní soud v Berouně, který rozsudkem ze dne 12. 12. 1963 č. j. 3 C 120/62-34, doplněný rozsudkem ze dne 14. 1. 1964 č. j. 3 C 120/62-41, uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil částku 6800,- Kčs a státu soudní poplatek 272,- Kčs. Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud tak, že na podkladě znaleckých posudků dospěl k závěru, že návrh žalobce nebyl vůbec zlepšovacím návrhem, že proto žalovaný odměnu dostal vyplacenou neprávem a je proto povinen ji vrátit.
Krajský soud v Praze, který věc projednával k odvolání žalovaného, rozsudkem, ze dne 10. 3. 1964 sp. zn. 9 Co 99/64 a 100/64 potvrdil rozsudek soudu prvého stupně s odůvodněním, že nešlo o zlepšovací návrh.
Oba soudy vycházely ve svých rozhodnutích ze zjištění, že žalovaný zlepšovací návrh podal, že zlepšovací návrh byl odbornou komisí přijat a po vyčíslení úspor byla pak žalovanému vyplacena odměna. Protože však dodatečně bylo zjištěno, že ve skutečnosti nešlo o zlepšovací návrh, je žalovaný povinen vyplacenou částku 6800,- Kčs žalobci vrátit.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím obou soudů byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Otázku, zda organizace, která přijala zlepšovací návrh a po vyčíslení úspor vyplatila zlepšovateli odměnu, se může domáhat vrácení odměny z toho důvodu, že dodatečně bylo zjištěno, že přijatý zlepšovací návrh není vlastně zlepšovacím návrhem, nelze posuzovat podle obecných ustanovení občanského zákoníka z r. 1950, ani podle obecných ustanovení občanského zákoníka č. 40/1964 Sb. Vzhledem ke zvláštní povaze vztahu zlepšovatele k organizaci, která zlepšovací návrh předložil, nutno tuto otázku posuzovat jen podle předpisů zákona č. 34/1957 Sb. a vl. nař. č. 45/1957 Sb.
Se zřetelem k ustanovení §§ 8 až 16 vl. nař. č. 45/57 Sb., které upravují řízení o zlepšovacím návrzích, nelze totiž zlepšovací návrh posoudit jako nabídku a jeho přijetí organizací jako přijetí nabídky podle obecných ustanovení občanského zákoníka. Tato ustanovení upravují způsob a formu podání zlepšovacích návrhů (§ 8) a stanoví, u koho má být zlepšovací návrh podán (§ 9), upravují povinnosti organizace, která pokládá podaný návrh za nejasný nebo neúplný (§ 11), upravují podrobně postup organizace při zkoumání účelnosti a prospěšnosti zlepšovacího návrhu (§ 12