Input:

7/1961 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Obchodní smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem Garance

č. 7/1961 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Obchodní smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 19. prosince 1960
o Obchodní smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem
Dne 15. prosince 1959 byla v Tokiu podepsána Obchodní smlouva mezi Československou republikou a Japonskem.
Se Smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 25. května 1960 a president republiky ji ratifikoval dne 3. září 1960. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 26. září 1960.
Podle svého článku 14 Smlouva nabyla platnosti dnem 26. září 1960.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně.
 
David v. r.
 
OBCHODNÍ SMLOUVA
mezi Československou republikou a Japonskem
Československá republika a Japonsko,
přejíce si podporovat rozvoj obchodních styků mezi oběma zeměmi,
rozhodly se uzavřít obchodní smlouvu, předvídanou v článku 5 Protokolu o obnovení normálních styků mezi Československou republikou a Japonskem, podepsaného dne 13. února 1957, a za tím účelem jmenovaly svými zmocněnci:
Československá republika
dr. Ladislava Šimoviče,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance Československé republiky v Japonsku,
a
Japonsko pana Hisanari Yamadu, administrativního náměstka ministra zahraničních věcí Japonska,

kteří vyměnivše si navzájem své plné moci a shledavše je v náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:
Článek 1
Obě smluvní strany se budou všemožně snažit podporovat a posilovat vzájemně výhodné obchodní styky mezi oběma smluvními stranami v mezích svých zákonů a nařízení a na základě všeobecné zásady nejvyšších výhod.
Článek 2
1. Každá smluvní strana poskytne výrobkům pocházejícím z území druhé smluvní strany nebo určeným pro druhou smluvní stranu zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách týkajících se celních poplatků a dávek jakéhokoli druhu, ukládaných při dovozu nebo vývozu nebo v souvislosti s dovozem nebo vývozem, jakož i způsobu ukládání takových cel a dávek, a rovněž všech pravidel a formalit, spojených s dovozem nebo vývozem.
2. Ustanovení předcházejícího odstavce se nevztahují na výhody poskytované jednou smluvní stranou
a)  sousedním státům za účelem usnadnění pohraničního styku a
b)  pro výrobky jejího národního rybářského průmyslu.
Článek 3
1. Výrobky jedné smluvní strany, dopravované přes území jedné nebo více třetích zemí, nepodléhají při jejich dovozu na území druhé smluvní strany vyššímu clu nebo dávkám, než jakým by podléhaly v případě, že by byly dovezeny přímo z území této smluvní strany.
2. Ustanovení předcházejícího odstavce se vztahují také na zboží, které během přepravy přes území třetí země bylo překládáno, přebalováno a uskladňováno ve skladištích.
Článek 4
Výrobkům jakéhokoli původu, přepravovaným na území nebo z území jedné smluvní strany, bude poskytován svobodný průvoz přes území druhé smluvní strany po cestách nejvhodnějších pro mezinárodní průvoz.
Článek 5
Každá smluvní strana poskytne výrobkům druhé smluvní strany stejné výhody jako výrobkům domácího původu a zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách