Input:

R 7/1959 (tr.); Garance

č. 7/1959 Sb. rozh. tr.
Prostředky poskytnuté státem na úhradu mimořádných nákladů (obnovení kulturně historických památek apod.) i když byly vyplaceny do rukou církevních funkcionářů zůstávají majetkem v socialistickém vlastnictví a nelze je tudíž považovat za církevní majetek.
Církevní funkcionář, který byl pověřen správou peněz vyplacených státem k takovému účelu, byl tím povolán k obstarávání věci veřejné, i když jinak při vykonávání církevních záležitostí není veřejným činitelem. (§75 odst. 10 tr. zák.)
Jestliže příslušná organizační složka církve nebo náboženské společnosti je odkázána na státní příspěvky, dotýká se úmyslné zmenšení majetku této organizační složky ve svých důsledcích majetku v socialistickém vlastnictví.
Věci v disposici církve, které pro svou uměleckou nebo kulturní hodnotu jsou majetkem celé společnosti a které proto nelze buď vůbec nebo jen se značnými náklady nahradit, mají charakter majetku v socialistickém vlastnictví a útoky proti nim je nutné posuzovat jako útoky na socialistické vlastnictví podle § 245 nebo § 245a tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. prosince 1958, 1 Tz 318/58.)
Lidový soud v Chebu uznal obžalovaného vinným, že jako vikář arciděkanského úřadu v Chebu, pověřený hospodařením se státním příspěvkem ve výši 520.000 Kčs poskytnutým odborem pro věci církevní rady KNV v Karlových Varech na opravu a rekonstrukci věží chrámu sv. Mikuláše v Chebu, použil z tohoto příspěvku jednak částky 114.168,29 Kčs pro jiné účely nadřízenými orgány neschválené a neplánované, jednak neoprávněně vydal 23.553,18 Kčs za práci a materiál bývalé soukromé firmě a záměrně opožděně vyúčtoval na státní příspěvek částku 102.523,53 Kčs za práce, které .nebyly provedeny. Na své osobní konto ve státní spořitelně převedl ze státního příspěvku částku 76.221,38 Kčs.
Tyto skutky posoudil lidový soud jako trestný čin porušení povinnosti veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. (s tím, že čin měl za následek značnou škodu).
Obžalovaný byl dále uznán vinným, že ze zmíněného státního příspěvku vyplatil 40.404,08 Kčs jednotlivým soukromým osobám za neprovedené práce a úkony a že si ponechal zejména z nezaúčtovaných úroků ze státního příspěvku 11.945,19 Kčs. Tento skutek lidový soud posoudil jako trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zák. (s tím, že tímto činem, jehož se obžalovaný dopustil zneužívaje svého postavení jako veřejný činitel, způsobil značnou škodu).
Konečně byl obžalovaný uznán vinným trestným činem zpronevěry církevního majetku podle § 248 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., který lidový soud spatřoval v tom, že obžalovaný použil neoprávněně částky 132.806,73 Kčs, získané jednak od státní pojišťovny jako náhradu škody za živelné pohromy na různých církevních objektech, jednak prodejem většího množství zvonoviny z majetku vikariátu uskutečněným bez souhlasu nadřízených orgánů a dále z výnosu kostelních sbírek.
Za tyto trestné činy lidový soud uložil obžalovanému úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, peněžitý trest 20.000 Kčs (pro případ jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku), vyslovil ztrátu