Input:

R 7/1958; Garance

č. 7/1958 Sb. rozh. obÄŤ.
Opatrovník osoby zcela zbávené svéprávnosti (§ 13 odst. 1 obč. zák.) je povinen provést za opatrovance hlášení požadované ustanovením § 227 zák. o nár. poj. Neučiní-li tak, poruší povinnost stanovenou v § 227 zák. o nár. poj. a opatrovanec, jehož zastupuje, je povinen vrátit přeplacenou dávku podle § 109 odst. 2 zák. o nár. poj.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. července 1957, Cz 358/57.)
Navrhovatel, který byl na léčení ve státní léčebně psychiatrické a byl zbaven svéprávnosti, pobíral od 2. srpna 1951 sociální důchod, který byl v plné zákonné výši vyplácen do rukou jemu stanovené opatrovnice, jeho manželky. Když byl navrhovatel z ústavu propuštěn, nastoupil v únoru 1953 zaměstnání. Sociální důchod pobíral dále v plné výši i po vstupu do zaměstnání, a to až do 4. února 1956, od kdy mu byla výplata tohoto důchodu zastavena. Státní úřad sociálního zabezpečení totiž zjistil, že navrhovatel již od února 1953 byl zaměstnán s výdělkem zabezpečujícím jeho výživu a vylučujícím jeho potřebnost. Poněvadž navrhovatel svůj vstup do zaměstnání a výši výdělku odpůrci neoznámil, předepsal mu k náhradě neprávem vyplacené dávky za dobu od 4. února 1953 do- 3. února 1956 ve výši 6884 Kčs.
Lidový soud civilní v Praze nevyhověl opravnému prostředku navrhovatele proti tomuto výměru podanému a výměr potvrdil.
Krajský soud v Praze k odvolání navrhovatele změnil rozsudek lidového soudu a zrušil napadený výměr, pokud jím byla navrhovateli uložena povinnost vrátit přeplacený sociální důchod. V odůvodnění rozsudku uvedl, že subjektem přiznaného sociálního důchodu byl svéprávnosti zbavený navrhovatel, kterého nelze činit odpovědným za to, že nesplnil povinnosti uložené příjemci důchodu v § 227 zák. o nár. poj. Na opatrovnici navrhovatele nelze pak podle názoru krajského soudu uvedenou povinnost vztahovat, neboť pro to není opory v zákoně o národním pojištění a ani z funkce opatrovnice taková povinnost nevyplývá. Nebylo