Input:

č. 69/1965 Sb. rozh., Garance

č. 69/1965 Sb. rozh.
Při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá soud zda a v jaké míře plnil povinný oprávněnému; okolnosti tohoto rázu mohou být hodnoceny jen v případě řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 268 o. s. ř.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 1965, 5 Cz 57/65.)
Oprávněná Jednota l. s. d. v N. navrhla nařízení výkonu rozhodnutí na základě usnesení býv. lidového soudu v P.
Okresní soud v Nymburce návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. V důvodech svého usnesení uvedl, že obě rozhodnutí býv. lidového soudu v P., jejichž výkon oprávněná navrhla, ukládá povinné zaplacení dluhů ve splátkách po 20,- Kčs. Vzhledem k tomu měla povinná zaplatit oprávněné v době od 1. ledna 1954 do 31. prosince 1964 celkem 5120,- Kčs; protože zaplatila již 7343,80 Kčs, není podle názoru okresního soudu důvodu k výkonu rozhodnutí.
Do usnesení okresního soudu v Nymburce se odvolala oprávněná, která upozorňovala na to, že povinná nedodržela v minulosti lhůty určené k zaplacení jednotlivých splátek, a způsobila tak splatnost celého zbytku pohledávek.
Krajský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně, s jehož závěry se v podstatě ztotožnil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutími obou soudu byl porušen zákon a tato rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Ustanovení § 251 o. s. ř. dává oprávněnému možnost k podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí tehdy, jestliže povinný nesplní dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí. O nařízení soudního výkonu rozhodnutí k návrhu oprávněného rozhoduje soud ustanovení §§ 261 a násl. o. s. ř. Při tomto rozhodování zejména soud porovnává, zda