Input:

R 69/1958 (tr.); Garance

č. 69/1958 Sb. rozh. tr.
Jestliže pachatel odejde do ciziny s řádným časově omezeným povolením, avšak ve stanovené dobé se na území ČSR nevráti v úmyslu zůstat v cizině trvale nebo delší dobu po uplynutí doby určené mu v povolení, dopouští se trestného činu opuštění republiky podle § 95 odst. 1 tr. zák., nikoli podle § 95 odst. 2 tr. zák.
Trestného činu opuštění republiky podle § 95 odst. 1 tr. zák. se dopouští pachatel také tehdy, když s úmyslem opustit republiku odejde do jiné země, než do níž má povolení k pobytu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 13. května 1958, 3 To 075/58.)
Obžalovaný, který si již delší dobu vyměňoval se svým bratrem žijícím v NSR korespondenci týkající se příprav k tomu, aby se také sám vystěhoval do NSR, se posléze rozhodl na bratrův popud odejít trvale z republiky do NSR. K uskutečnění tohoto úmyslu vybral veškeré své vklady, z nichž částku 4000 Kčs poskytl na výživu svých nedospělých dětí, s nimiž nežil ve společné domácnosti, a vyžádal si povolení (cestovní pas) k návštěvě bratra v NSR, které mu bylo též vydáno na přesně vymezený čas. Obžalovaný si před celní kontrolou na hranicích zbytek úspor v částce 11.600 Kčs, jež vezl s sebou, ukryl do spodní části kalhot, aby je tak mohl nepozorovaně a bez vědomí celních orgánů vyvézt do zahraničí. Mimo to vzal s sebou i některé cennější svršky, což vše učinil v úmyslu, aby se alespoň částečně finančně zabezpečil při svém trvalém pobytu v NSR. Jelikož na hranicích byly u něho poscho- vané peníze nalezeny, byl zadržen, takže k uskutečnění jeho záměru nedošlo.
Krajský soud v Karlových Varech uznal obžalovaného vinným jednak pokusem trestného činu opuštění republiky podle § 5 odst. 1, § 95 odst. 2 tr. zák., jednak pokusem přestupku devisového podle § 6 odst. 1, § 64 odst. 3 tr. zák. spr.
Nejvyšší soud k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek krajského soudu, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným pokusem trestného činu opuštění republiky podle § 5 odst. 1, § 95 odst. 2 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a uznal obžalovaného vinným pokusem trestného činu opuštění republiky podle § 5 odst. 1, § 95 odst. 1 tr. zák. Jinak ponechal rozsudek krajského soudu nedotčeným.
Z odůvodnění:
Obžalovaný ve svém odvolání v podstatě popírá, že měl v úmyslu opustit trvale republiku a přestěhovat se do NSR.
Odvolací soud přezkoumal správnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, a shledal, že krajský soud nesprávně kvalifikoval skutek opuštění republiky.
Krajský soud zjistil, že obžalovaný dostal k dočasnému pobytu v NSR k návštěvě svého bratra povolení. Dále pak zjistil, že obžalovaný učinil takové přípravy, které jasně nasvědčují tomu, že se rozhodl v Německu zůstat a po uplynutí povolení k pobytu se již nevrátit do