Input:

R 69/1956; Garance

č. 69/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Nositelem povinností, které zákon ukládá poddlužníku, může být jen osoba, která je způsobilá být subjektem občanskoprávních poměrů. Takovým subjektem není krajská prodejna národního podniku a doručením usnesení o zabavení platu krajské prodejně nedošlo k zabavení platu zaměstnance krajské prodejny.
Nezdatnost ve smyslu § 345 obč. zák. nelze spatřovat v tom, jestliže vedoucí krajské prodejny nepostoupil usnesení o zabavení platu doručené krajské prodejně jako označenému poddlužníku národnímu podniku.
K platnému zabavení platu nedojde, je usnesení o zabavení doručeno jinak než soudem, zejména ne tím, že nesprávně označený poddlužník, jemuž bylo usnesení doručeno do vlastních rukou, je sám postoupil poddlužníku pravému.
(Rozhodnutí krajského soudu v Olomouci ze 4. října 1955, 9 Co 321/55.)
Lidový soud v Olomouci zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném národním podniku náhrady škody vzniklé tím, že žalovaný nesrážel svému zaměstnanci S. V. z platu zabavené částky a neodvedl je žalobci, ač bylo mu prý jako poddlužníku řádně doručeno povolení exekuce na plat S. V. Lidový soud zjistil, že jako poddlužník byla v exekučním návrhu označena fa D., národní podnik, krajská prodejna papíru a kancelářských potřeb v Hodoníně, a že na tutéž adresu bylo také doručeno povolení exekuce poddlužníku. Lidový soud zamítl žalobu, ježto žalobce v exekučním návrhu neoznačil řádně poddlužníka. Podle jeho názoru je nezbytným, aby jako poddlužník byla označena skutečná fysická osoba nebo právnická osoba, která je zaměstnavatelem dlužníka. Nelze označit a považovat za poddlužníka jakýkoli závod národního podniku, neboť takový závod není samostatnou právnickou osobou ve smyslu § 18 obč. zák., nemá tedy také způsobilost k právům a povinnostem. Podle názoru lidového soudu neměl vedoucí prodejny, v souzeném případě byl to sám dlužník, povinnost písemnost adresovanou výslovne prodejně posílat dále na podnikové ředitelství, když vymáhající věřitel v návrhu neprojevil žádnou vůli v tom směru.
Krajský soud odvolání žalobce nevyhověl a rozsudek lidového soudu potvrdil.
Z odůvodnění:
Vymáhající věřitel musí v návrhu označit jak důvod pohledávky, tak i poddlužníka (§ 432 o. s. ř.). Právní moc zabavení dává vymáhajícímu věřiteli všechna práva, která přísluší dlužníku, pokud je jich třeba k realisaci dlužníkova práva vůči poddlužníku. Poddlužník je povinen po právní moci usnesení o zabavení vyplatit zabavenou část platu nebo peněžité pohledávky vymáhajícímu věřiteli do výše pohledávky věřitele. Vymáhajícímu věřiteli je ovšem povinen platit jen v mezích své povinnosti vůči dlužníku (svému věřiteli). Další povinnost ukládá poddlužníku zákon v § 542 a) o. s. ř. Je přirozené, že nositelem těchto povinností může být jen osoba, která je způsobilá být subjektem občanskoprávních poměrů, tedy stát, osoby fysické a právnické (§§ 4 a násl. obč. zák.). Takovým subjektem není prodejna národního podniku, kterou žalobce označil v exekučním návrhu za zaměstnavatele dlužníkova (fa D, národní podnik, krajská prodejna papíru a kancelářských potřeb, Hodonín, Dvořákova č. 1). Doručením usnesení o zabavení platu prodejně nedošlo k zabavení platu a žalobce nenabyl jako vymáhající