č. 69/1955 Sb. rozh. tr., Garance

(Rozhodnutí nej vyššího soudu z 8. dubna 1955, 1 Tz 65/55.)

Mladistvá odcizila ke škodě S v jejím bytě, kam přišla za její dcerou, zlatý náramek a zlatý prsten s kamenem. Tyto šperky (v ceně 2.000 Kčs) prodala později za 1.200 Kčs vedoucímu Bazaru P, který o krádeži věcí nic nevěděl a jemuž ani cena nebyla podezřelá. Jmenovaný koupil náramek i prsten nikoliv pro Bazar, nýbrž pro svoji manželku. V přípravném řízení vydal pak P tyto šperky bezpečnostnímu orgánu.

Lidový soud v Jičíně uznal mladistvou pro tento skutek vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ji k podmíněnému trestu odnětí svobody. Podle § 25 odst. 2 tr. zák. jí uložil, aby podle svých sil nahradila P škodu v částce 1.200 Kčs a podle § 164 odst. 1 tr. ř. ji uznal povinnou zaplatit P tuto částku. Rozsudek se stal pravomocným.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona, podanou generálním prokurátorem, zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku, jímž byla mladistvá podle § 164 odst. 1 tr. ř. uznána povinnou zaplatit P částku 1.200 Kčs a ve výroku, jímž jí bylo podle § 25 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby tuto částku onomu P podle svých sil nahradila.

Podle ustanovení § 164 odst. 1 tr. ř. rozhodne soud o nárocích poškozeného vzešlých z trestného činu, a to jen tehdy, když obviněný je uznán vinným, když kromě toho poškozený o toto rozhodnutí požádá dříve, než se soud odebral k závěrečné poradě, a o nárocích bylo rozhodnuto již v řízení ve věcech občanskoprávních. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že povinnost k náhradě škody podle § 164 odst. 1 nebo 2 tr. ř. může soud uložit jen tehdy, jestliže obviněný je…