Input:

č. 69/1953 Sb. rozh. tr., Garance

č. 69/1953 Sb. rozh. tr.
Výrok o propadnutí jmění podle § 47 tr. zák. vztahuje se vždy jen na jmění obviněného a nemůže se dotýkat jmění jiných osob, tedy ani jejich spoluvlastnického podílu na věcech náležejících spoluvlastnicky obviněnému. Nelze proto v trestním řízení řešit otázky spoluvlastnické nebo vylučovací nároky.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. května 1953, 1 Tz 29/53.)
Okresní soud v Železném Brodě odsoudil obviněného bývalého obchodníka, pro trestný čin ohrožení zásobování podle, § 134 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. a pro trestný čin podílnictví podle § 250 odst. 1.2 písm. a) tr. zák.
Jako vedlejší trest vyslovil okresní soud též propadnutí jedné třetiny jmění obviněného.
Krajský soud v Liberci vyhověl odvolání okresního prokurátora potud, že vyslovil propadnutí jedné poloviny jmění obviněného.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o propadnutí jmění a podle § 47 tr. zák. vyslovil propadnutí celého jmění obviněného.
Z odůvodnění:
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že trest propadnutí jmění je účinným prostředkem boje proti zločinnosti buržoasie, pokud pachatelům z řad této třídy slouží majetek jako základna, o kterou se při své trestné činnosti opírají. Posuzuje trestnou činnost obviněného, dospěl krajský soud k závěru, že je nutno, vzhledem k její povaze a jejímu rozsahu, postihnout celou majetkovou základnu obviněného, která v souzeném případě tvořila vhodný podklad k páchání trestných činů.
Tento závěr krajského soudu je jistě správný, uváží-li se, že obviněný – jak to též krajský soud zdůraznil – zarputile pokračoval v činnosti ohrožující zásobování, tedy v činnosti společensky zvláště nebezpečné v době budovatelského úsilí, kdy nová společnost klade na pracující zvýšené pracovní úkoly a kdy musí proto na druhé straně dbát, aby plynulé zásobování poctivého pracujícího lidu nebylo narušováno nekalými zásahy nezodpovědných živlů, jakým se ukázal být obviněný.
Avšak v rozporu s touto správnou úvahou vyslovil krajský soud propadnutí pouhé poloviny jmění obviněného s odůvodněním, že jeho manželka byla zaměstnána a tím také přispívala k tomu, aby bylo získáno manželovo jmění. Ježto podle § 22 zák. o právu rodinném je majetek získaný společnou prací manželů jejich společným majetkem, nebudou – podle názoru krajského soudu – tímto řešením (t. j. výrokem, že propadá jen polovina jmění obviněného) dotčena práva manželky uvedená v § 26 zák. o právu rodinném, podle něhož při zániku majetkového společenství platí o jmění, které do něho patřilo, přiměřeně ustanoví o spoluvlastnictví s rovným