Input:

69/1952 Sb., Zákon o sociálně právní ochraně mládeže, platné do 31.3.1964 Archiv

č. 69/1952 Sb., Zákon o sociálně právní ochraně mládeže, platné do 31.3.1964
[zrušeno č. 94/1963 Sb.]
ZÁKON
ze dne 30. října 1952
o sociálně právní ochraně mládeže.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVÁ.
Úvodní ustanovení.
§ 1.
Aby všechna mládež byla stejně účastna všech státem jí zaručených možností plného tělesného i duševního rozvoje, zejména aby byla zaručena řádná výchova všech dětí v uvědomělé občany republiky, připravené přispívat svou prací k prospěchu společnosti, a aby žádné dítě neutrpělo újmy na svých právech, pečuje stát také o sociálně právní ochranu mládeže.
§ 2.
Sociálně právní ochrana mládeže (dále jen „ochrana mládeže“) spočívá zejména ve vykonávání hromadného poručenství a opatrovnictví, ve zvláštní ochraně dětí, které nejsou v péči rodičů, v činnosti poradní a pomocné a v tom, že stát přispívá na úhradu osobních potřeb dětí, které toho potřebují.
§ 3.
(1) Úkoly hromadného poručenství (opatrovnictví), ochrany dětí, které nejsou v péči rodičů, a činnost poradní a pomocnou obstarávají úřadovny ochrany mládeže (§§ 16, 17).
(2) Peněžité příspěvky na úhradu osobních potřeb dětí poskytuje stát prostřednictvím poručenského (opatrovnického) soudu.
ČÁST DRUHÁ.
Úkoly ochrany mládeže.
Oddíl prvý.
Hromadné poručenství a opatrovnictví.
§ 4.
Soud pověří poručenstvím úřadovnu ochrany mládeže (dále jen „úřadovna“), není-li vhodné osoby, povinné poručenství přijmout.
§ 5.
(1) Žádá-li si toho zájem nezletilce, může soud na úřadovnu přenést také jen některá práva a některé povinnosti zákonného zástupce.
(2) Úřadovna může být také ustanovena opatrovníkem nezletilého pro úkon.
§ 6.
(1) Úřadovna napomáhá k tomu, aby žádný nezletilec nezůstal bez zákonného zástupce.
(2) Dokud se poručník neujme poručenství nebo opatrovník nezletilcův opatrovnictví, náleží úřadovně vykonávat i neodkladné úkony poručníkovy nebo opatrovníkovy.
§ 7.
Úřadovna je soudu nápomocna při dozoru na činnost poručníků a opatrovníků nezletilých.
Oddíl druhý.
Ochrana dětí, které nejsou v péči rodičů.
§ 8.
(1) Dítě lze umístit do péče nahrazující péči rodičů jen na podkladě rozhodnutí soudu.
(2) Je-li třeba umístit dítě v takové péči bez odkladu, zařídí umístění úřadovna a zároveň požádá soud o schválení tohoto opatření.
(3) Rozhodnutí (schválení) soudu není třeba, jde-li o umístění dítěte, učiněné v rámci výkonu moci rodičovské, nebo o umístění jen přechodné.
§ 9.
Je-li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude umístěno zásadně do péče kolektivní; jinak lze dítě umístit jen v rodině, která skýtá záruku, že dítě bude vychováváno k lásce k lidově demokratickému státu, a která je schopna mu poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj, a to zpravidla u toho, kdo dítě osvojí.
§ 10.
(1) Úřadovna sleduje bedlivě, zdali se dětem dostává všeho, čeho je třeba k jejich zdárnému tělesnému a duševnímu rozvoji.
(2) Soud může z dohledu úřadovny vyjmout děti, které jsou umístěny v rodině, ukáže-li se, že péče o tyto děti je trvale bezvadná a nepotřebuje soustavné kontroly; vynětí dětí z dohledu může soud kdykoliv odvolat.
(3) Na výkon péče kolektivní úřadovna nedohlíží.