Input:

R 68/1970; Mzda a jiné obdobné příjmy. Pracovní poměr Garance

č. 68/1970 Sb. rozh.
Splní-li organizace povinnost uloženou jí v ustanovení § 37 odst. 4 zák. práce, nese pracovník převedený na jinou práci z důvodu ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zák. práce (jestliže změna zdravotního stavu, která vedla k trvalé ztrátě způsobilosti konat dosavadní práci, není následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) bez nároku na náhradu případnou újmu záležející v poklesu výdělku (v rozdílu mezi původním výdělkem a výdělkem při jiné práci).
Nesplní-li organizace povinnost uloženou jí v ustanovení § 37 odst. 4 zák. práce, nenáleží pracovníkovi náhrada mzdy určená se zřetelem na průměrný výdělek (vypočtený podle § 30, 31 vl. nař. č. 66/1965 Sb.), ale se zřetelem na pravděpodobný výdělek, kterého vy pracovník dosáhl, kdyby vykonával jinou vhodnou práci (ve smyslu § 37 odst. 4 zák. práce).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 6. 2. 1970, 8 Cz 42/69.)
Žalobce odmítl vykonávat práci, která mu byla žalovaným nabídnuta, s tím, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není k této práci způsobilý. Domáhal se pak zaplacení mzdy za dobu od 8. 12. 1967 do 31. 1. 1968, jež mu nebyla žalovaným vyplacena, a požadoval náhradu přídavků na děti, na které mu nevznikl nárok, když neodpracoval potřebný počet směn v prosinci 1967 a v lednu 1968. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že podle vyjádření lékaře byla práce, která byla žalobci nabídnuta po jeho návratu do práce po skončení pracovní neschopnosti, přiměřená jeho zdravotnímu stavu.
Okresní soud v Hradci Králové vyhověl žalobě rozsudkem ze 4. 4. 1969 a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1987 Kčs (1647 Kčs jako náhradu ušlého výdělku a 340 Kčs jako náhradu přídavků na děti) a náklady řízení. Zdůraznil, že ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že žalobce nebyl k práci nabízené žalovaným ze zdravotních důvodů způsobilý a že tedy ji právem odmítl vykonávat. Podle názoru okresního soudu nesplnil tak žalovaný povinnost podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zák. práce a způsobil žalobci škodu, za niž odpovídá podle § 187 odst. 1 zák. práce.
Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudkem z 25. 7. 1969 rozsudek soudu prvního stupně. V odůvodnění svého rozsudku se ztotožnil s názorem okresního soudu na důvodné odmítnutí nabízené práce žalobcem. Dospěl však k závěru, že jenom nárok žalobce na náhradu přídavků na děti je nárokem na náhradu škody podle § 187 zák. práce, zatímco nárok na zaplacení mzdy za dobu od 8. 12. 1967 do 31. 1. 1968 je nárokem příslušejícím ve výši průměrného výdělku za rozhodnou dobu podle § 28 a násl. vl. nař. č. 66/1965 Sb.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl rozsudky soudů obou stupňů porušen zákon a zrušil je.
Z odůvodnění:
Bylo-li na základě znaleckého posudku zjištěno, že k práci, která byla žalobci nabídnuta po ukončení jeho pracovní neschopnosti, nebyl žalobce ze zdravotních důvodů způsobilý a že tedy ji právem odmítl vykonávat, pak bylo správně rozhodnuto (co do základu i co do výše) soudy obou stupňů, že žalobce má podle § 187 odst. 1 zák. práce nárok na náhradu škody ve výši přídavků na děti, které mu nebyly vyplaceny. Stejně bylo správně