Input:

R 68/1969; Splnění dluhu Garance

č. 68/1969 Sb. rozh.
Bylo-li dohodnuto, že dlužník zaplatí, až bude chtít nebo moci (byla-li tedy doba splnění ponechána na vůli dlužnika), je věřitel povinen přijmout plnění, jakmile mu je dlužníkem nabídnuto o splnění dluhu - dobu splnění určit; může toliko navrhnout, aby ji určil soud.
Žaloba o určení doby splnění ve smyslu § 79 o. z. není žalobou o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř.; to znamená mj., že nemůže být zamítnuta pro nedostatek právního zájmu na tomto určení.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 3. 1969, 2 Cz 11/69.)
Žalobkyně navrhovala, aby bylo zjištěno, že je po právu její pohledávka vůči žalovanému v částce 5.000 Kčs a že je splatná k 1. 10. 1966; tvrdila, že 8. 4. 1958 půjčila své dceři a žalovanému jako nastávajícímu zeti částku 10.000 Kčs na koupi automobilu a že bylo dohodnuto, že jí peníze vrátí, až budou moci.
Okresní soud v Olomouci vyhověl žalobě rozsdudkem z 12. 6. 1967. Vycházel z výpovědí žalobkyně a svědkyně A. N., podle nichž žalobkyně půjčila své dceři a žalovanému částku 10.000 Kčs a bylo dohodnuto, že jí peníze vrátí podle možností. Posuzoval nárok žalobkyně podle § 305 o. z. z roku 1950 a dospěl k závěru, že pohledávka z půjčky mezi účastníky existuje a že odpovídá zásadám slušnosti, aby byla splatnost stanovena na 1. 10. 1966, tj. v den po právní moci rozsudku o rozvodu manželství dcery žalobkyně se žalovaným.
Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem z 5. 12. 1967 tak, že zamítl žalobu. Uvedl, že jde o zjišťovací žalobu podle § 80 písm. c) o. s. ř., která měla být soudem prvního stupně zamítnuta, poněvadž žalobkyně mohla žalovat přímo na plnění. K tomu dodal, že by ovšem žaloba musela být zamítnuta z důvodu promlčení, i kdyby se žalobkyně domáhala určení splatnosti pohledávky podle § 79 o. z. Jestliže totiž sama žalobkyně tvrdila, že poskytla půjčku v roce 1958 bez určení splatnosti, mohla požadovat vrácení hned druhý den po poskytnutí půjčky; od toho dne počala běžet promlčecí doba, takže žalovaný namítl právem promlčení.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl rozsudkem krajského soudu porušen zákon a zrušil jej.
Z odůvodnění:
Soud pvního stupně vyhověl žalobě na základě skutkového zjištění, učiněného z výpovědí žalobkyně a svědkyně A. N., jimiž vzal za prokázáno, že mezi účastníky bylo dohodnuto mj., že žalovanému jako jednomu z dlužníků bylo ponecháno na vůli, aby plnil dluh vůči žalobkyni, až bude moci. Krajský soud vzal na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně (výpovědí žalobkyně) za prokázáno, že žalobkyně půjčila peníze své dceři a žalovanému v roce 1958 bez určení splatnosti. Toto zjištění krajského soudu je především v rozporu s obsahem spisu, poněvadž žalobkyně uvedla ve své výpovědi před soudem prvního stupně, že sice přímo neurčila, kdy jí mají peníze vrátit, že však bylo dohodnuto, že jí je splatí, až budou moci. Kromě toho krajský soud, i když nebyl vázán (§ 213 odst. 1 o. s. ř.) skutkovými zjištěními, která učinil soud prvního stupně, mohl se od nich odchýlit jen v případě, že důkazy provedené soudem prvního stupně opakoval nebo dokazování jím

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací