Input:

R 67/1956; Garance

č. 67/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Základní částku sloužící za podklad pro výpočet nezabavitelného platu nelze podle § 531 odst. 2 o. s. ř. zvýšit o jednu třetinu za. osobu, které dlužník sice podle zákona poskytuje úhradu na osobní potřeby, která však, třeba samostatně, vede pro tuto úhradu proti dlužníkovi rovněž exekuci. •
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 26. ledna 1956, Cz 617/55.)
Žalovaný národní podnik byl poddlužníkem ve dvou exekucích,, které vedly na plat zaměstnance jeho děti, a to nejprve nezl. dcera H. S. na základě usnesení lidového soudu civilního v Ostravě z 15. listopadu 1952 a později syn P. S. (žalobce) na základě usnesení téhož soudu z 6. února 1953.
V žalobě podané podle § 543 o. s. ř. tvrdil žalobce, že žalovaný podnik srazil dlužníkovi a žalobci jako vymáhajícímu věřiteli odvedl méně, než kolik byl podle zákona povinen. Plat dlužníka od března 1953 do března 1954 činil podle žaloby průměrně 1728 Kčs měsíčně. Žalovaný podnik zaplatil pro obě děti do 30. září 1954 celkem 4.873 Kčs, z čehož by bylo možno považovat pro žalobce za uhrazenou jen částku 973 Kčs. Zbytek 3.900 Kčs by patřil nezletilé H. S. Žalobce však měl obdržet 7.800 Kčs. Proto požadoval zaplacení rozdílu 6.827 Kčs.
Žalovaný podmk namítal, že srážky řádně odváděl a že žalobce nepřihlíží k tomu, že do čistého platu dlužníkova lze započíst odměnu za práci přes čas a za vyšší mimořádné výkony pouze jednou polovicí.
Lidový soud civilní v Ostravě žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaný podnik správně stanovil zabavitelnou částku na 320 Kčs vzhledem k vyživovací povinnosti dlužníka k nezl. dceři H. S. Uvádí, že žalovaný podnik sice konečné srážky vypočítával pouze přibližně, ale rozdíly ve prospěch a v neprospěch vymáhajících věřitelů v některých měsících vzniklé se prý vcelku navzájem vyrovnávají.
Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro porušení zákona podanou předsedou nejvyššího soudu, že rozsudkem