Input:

R 66/1962; Odbory. Smlouva Garance

č. 66/1962 Sb. rozh.
Právní nárok na výplatu prémie náleží při splnění všech podmínek jen zaměstnancům, kteří jsou odměňování prémiemi přímo a jen podle ukazatelů, a jejichž prémie je stanovena předem pevnou procentní částkou.
Pokud na základě rámcového předpisu stanoví podmínky pro přiznání nároku na prémie a jejich výši ředitel, vzniká zaměstnanci právní nárok na výplatu prémie jen, když ředitel stanoví podmínky pro přiznání prémií.
K přiznání prémií z příslušných fondů a obdobných zdrojů je potřebný předchozí souhlas závodního výboru ROH [čl. 6 písm. c) usnesení IV. všeodborového sjezdu, zák. č. 37/1959 Sb.].
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. května 1962, 2 Cz 27/62)
Žalobce domáhal se na žalovaném podniku doplatku prémií za hospodářský rok 1959 v částce 4400,- Kčs s přísl. Nárok odůvodnil tím, že podnik splnil prémiové ukazatele stanovené prémiovou vyhláškou č. 117 uveřejněnou v Provozním zpravodajství č. 12/1958 býv. ministerstva místního hospodářství.
Okresní soud v Teplicích z citované prémiové vyhlášky zjistil, že jde jen o rámcovou úpravou, na jejímž podkladě měl ředitel podniku určit pro kategorii zaměstnanců, do níž patřil žalobce, prémiové ukazatele a konkrétně sazby prémií na celý hospodářský rok předem. Z toho dovodil, že rozhodnutí o žalovaném nároku přísluší řediteli podniku, a že tedy žalobce neměl na prémie právní nárok, jehož se lze domáhat žalobou u soudu.
Krajský soud v Ústí n. L. k odvolání žalobce změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci přiznal částku 3 444,80 Kčs. Tím bylo po odečtení daně ze mzdy žalobnímu nároku vyhověl v celém rozsahu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
V souzené věci jde o otázku, zda žalobce měl na prémie právní nárok, jehož se lze domáhat žalobou podanou u soudu. Právní nárok na výplatu prémií přiznávají prémiové řády těm zaměstnancům, kteří jsou prémiování přímo, při splnění ukazatelů stanovených prémiovou vyhláškou a u nichž je prémie stanovena prémiovým předpisem pevnou částkou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 76/1956, 59/1960, 14/1961 Sbírky rozhodnutí čs. soudů). Pro prémiování zaměstnanců žalovaného podniku platila v roce1959 úprava prémiování a odměňování technických a administrativních pracovníků v podnicích místního hospodářství uveřejněná v č. 12 Provozního zpravodajství ministerstva místního hospodářství z r. 1958. Podle §§ 2 a 5 těchto směrnic stanoví ředitel podniku pro příslušný hospodářský rok po projednání se zavodním výborem odborového organizace prémiové ukazatele a podmínky u pracovníků skupiny I. - III. (žalobce patřil do skupiny I.), a to konkrétním předpisem, který pak tvoří nedílnou součást úpravy. Ředitel podniku stanoví také konkrétní