č. 66/1955 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný, další nezjištěný muž a jedna žena, kteří se náhodně sešli, popíjeli v hotelu lihoviny. Po 22. hod. noční opustili všichni tři hotel a když šli liduprázdnou ulicí, domluvil se obviněný z nezjištěným mužem, aniž to uvedená žena zpozorovala, že na ní vykonají soulož. Obviněný, když pak kráčel vedle ženy, náhle ji chytil oběma rukama za hlavu, sehnul ji k zemi, drže ji při tom pevně tak, aby se nemohla bránit. Zároveň jí ucpával ústa šátkem, aby nemohla volat o pomoc. V tomto stavu její bezbrannosti na ní pak druhy muž vykonal soulož, po níž s místa činu uprchl, takže nemohl být dopaden.

Lidový soud v Pardubicích uznal obviněného za tento skutek vinným pomocí k trestnému činu znásilnění podle § 7 odst. 2, § 238 odst. 1 tr. zák. Podle § 238 odst. 1 tr. zák. za použití § 30 tr. zák. vyměřil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Tento rozsudek se stal pravomocným.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu, uznal obviněného vinným trestným činem znásilnění podle § 238 odst. 1 al. 1 tr. zák. a uložil mu za to podle § 238 odst. 1 tr. zák. za použití § 50 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Generální prokurátor shledal porušeni zákona v tom, že lidový soud vyměřil obviněnému podle § 238 odst. 1 tr. zák. za použití § 50 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, ačkoli nejnižši možná hranice trestu odnětí svobody i při jeho snížení podle § 50 tr. zák. činí v daném případě jeden rok.

Stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Nejvyšší soud z podnětu této stížnosti shledal především, že lidový soud porušil zákon, když kvalifikoval skutek obviněného jako pomoc k trestnému činu znásilnění podle § 7 odst. 2, § 238 odst. 1 tr. zák., ačkoliv obviněný nebyl v daném případě pomocníkem k trestnému činu znásilnění, nýbrž spolupachatelem tohoto trestného činu.