č. 66/1950 Sb., Zákon o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, platné do 31.12.1965
ZÁKON
ze dne 17. května 1950
o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ.
Úvodní ustanovení.
§ 1.
Účel zákona.
Účelem tohoto zákona jest uspořádat pracovní a platové poměry státních zaměstnanců obdobně, jak je tomu u ostatních pracujících, umožnit tak správný výběr, hodnocení a odměňování zaměstnanců a zaručit v nejvyšší míře osobní odpovědnost, uvědomělou kázeň a podmínky pro socialistický poměr k práci, a tím i celkové zvýšení produktivity práce.
Rozsah platnosti zákona.
§ 2.
(1)
Tento zákon se vztahuje na všechny státní zaměstnance s výjimkou
a)
příslušníků ozbrojených sborů z povolání a
b)
soudců z povolání a prokurátorů.
(2)
Vláda určí podniky, ústavy, fondy a zařízení, na jejichž zaměstnance se tento zákon nevztahuje. Vláda také upraví pracovní a platové výměry těchto zaměstnanců; než se tak stane, platí pro ně dosavadní předpisy.
§ 3.
Zaměstnanecké skupiny.
Zaměstnanci se podle povahy úkolů jimi obstarávaných roztřiďují do zaměstnaneckých skupin, jež tvoří
a)
správní zaměstnanci,
b)
učitelé,
c)
zaměstnanci zdravotní péče,
d)
zaměstnanci zahraniční služby.
§ 4.
Plánování pracovních sil.
(1)
Plánem pracovních sil se stanoví počet a druh pracovních sil potřebných pro plnění úkolů státní správy; přitom se určí odděleně též funkční místa. Tento plán se sestaví vždy na časové období shodné s obdobím jednotného hospodářského plánu (plánovací období).
(2)
Nastanou-li během plánovacího období změny v organisaci státní správy nebo některého jejího oboru nebo změny úkolů, jež byly podkladem pro sestavení plánu pracovních sil, jest pro zbývající část plánovacího období přizpůsobit plán uvedeným změnám.
(3)
Pracovní síly mohou být plánovány jen v počtu nezbytně potřebném k obstarávání úkolů státní správy v plánovacím období, funkční místa jen v počtu, jehož jest při nejúspornějším uspořádání státní správy nezbytně třeba.
(4)
Plán pracovních sil schvaluje vláda.
(5)
Směrnice pro sestavení, projednání a kontrolu plánu pracovních sil a pro jeho provádění vydá vláda.
ČÁST DRUHÁ.
Úprava pracovních a platových poměrů.
Oddíl 1.
Společná ustanovení.
§ 5.
Vznik pracovního poměru.
(1)
Zaměstnance lze přijmouti jen v rámci plánu pracovních sil.
(2)
Pracovní poměr a doba zaměstnání počínají dnem nastoupení práce.
(3)
Zaměstnanci složí při nastoupení práce slib. Podrobnosti určí vláda nařízením.
§ 6.
Podmínky pro vznik pracovního poměru.
(1)
Zaměstnancem se může stát, kdo
a)
je československý občan,
b)
je státně spolehlivý a bezúhonný,
c)
je tělesně a duševně způsobilý k pracím, pro které je přijímán,
d)
prokáže přiměřenou dobu práce ve výrobě,
e)
má potřebnou politickou a odbornou způsobilost.
(2)
Podrobnosti a odchylky stanoví vláda, po případě orgány jí k tomu zmocněné.
§ 7.
Pracovní označení.
Pracovní označení zaměstnanců, pokud není již stanoveno zvláštními předpisy, určí vláda.
§ 8.
Kvalifikační zkoušky.
(1)
Zaměstnanci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.
(2) …
