Input:

R 65/1962; Smlouva Garance

č. 65/1962 Sb. rozh.
Za jakých okolností je zaměstnanec povinen vrátit vyplacené prémie.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 12. července 1962, 12 Co 198/62)
Žalující podnik uplatnil žalobu podanou proti třinácti svým zaměstnancům nárok na vrácení vyplacených prémií a svoji žalobu odůvodnili tím, že nebyla splněna podmínka dodržení lhůty stanovené v hospodářské projektové smlouvě (srov. část C, odstavce 7, písm. b] směrnic pro prémiování pracovníků ve státních a krajských projektových ústavech, příloha č. 6 k výnosu Státního výboru pro výstavbu ze dne 29. 11. 1958.)
Okresní soud v Ostravě svým rozhodnutím žalobu proti všem žalovaným zamítl.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutím soudu prvního stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Neodůvodněnost žalobou uplatněného požadavku plyne bez zřetele na tvrzení žalujícího podniku, že nebyla splněna podmínka dodržení lhůty stanovené v hospodářské projektové smlouvě, již z jiného důvodu:
Jde o nárok na vrácení přeplatku prémií, tedy o nárok toho druhu, pro který jinak obecně platí ustanovení § 360 a násl. obč. zák. V daném případě je však třeba předem přihlédnout ke speciálním úpravám, které jsou dány citovanými směrnicemi, popř. vládním usnesením ze dne 10. 4. 1957 (srov. sdělení sekretariátu státní mzdové komise, částka 39/1957 Ú. l.). Směrnice řeší výslovně otázku povinností k úplnému nebo dílčímu vrácení vyplacených prémií v části G, odst. 38 a 39, a to v tom smyslu, že tato povinnost je tu dána tehdy, jestliže zaměstnanec se dopustil chyb poškozujících práci ústavu, zpracovanou projektovou nebo rozpočtovou dokumentaci nebo výstavbu anebo, když prémie byla vyplacena na základě předpokladů, které zaviněním odměňovaného pracovníka neodpovídají skutečnosti. Tyto důvody k vrácení prémií nebyly výsledky řízení ani v nejmenším zjištěny, jak již správně dovodil a odůvodnil prvý soud. Otázkou zůstává, zda neprávem vyplacené prémie je možno požadovat zpět též z jiných důvodů a za jiných okolností než těch, které směrnicemi výslovně uvádějí, tedy zejména v případech, kde nebyly splněny ukazatele nebo podmínky prémií jako předpoklady pro vznik nároku na ně. Tuto otázku je zodpovědět záporně. Situace těmito okolnostmi daná by představovala plnění, pro které nebylo právního důvodu, což podle obecných ustanovení § 360 a násl. obč. zák. by již samo o sobě zakládalo nárok na vrácení, tedy zejména bez zřetele na dobrou víru zaměstnance anebo okolnost, zda zavinil nebo nezavinil omyl v předpokladech, za základě kterých prémie byla vyplacena. Je tedy jasné, že ustanovení směrnic o případech povinností k vrácení prémií znamená výjimku ze všeobecných zásad o povinnosti k vrácení přeplatků a jiných plněných a přijatých nedluhů. Z toho dále nutně plyne, že povinnost k vrácení neprávem vyplacených prémií je podle speciálního ustanovení směrnic omezena pouze na případy ve směrnicích stanovené, a je proto vyloučena ve všech případech ostatních. Poněvadž mezi tyto ostatní případy spadají okolnosti, jichž se žalující ústav k odůvodnění svého požadavku odvolává, plyne z toho, že tu nejsou dány podmínky, za kterých podle citovaných směrnic jedině lze požadovat vrácení vyplacených prémií.
K tomuto závěru by bylo třeba dojít, i kdyby bylo