č. 65/1957 Sb. rozh. obč., Garance
č. 65/1957 Sb. rozh. obč.
Nedošlo-li k rozhodovaní o nároku na dávku, není tu zákonného podkladu pro rozhodnutí o započítání doby ztrávené pojištěncem v zaměstnaneckém poměru v cizozemí podie § 12 odst. 4 zák. č. 17/1947 Sb., o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů pojištění.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. března 1957, Cz 18/57.)
Navrhovatel podal opravný prostředek proti dopisu státního úřadu důchodového zabezpečení z 8. října 1955, kterým tento úřad navrhovatele vyrozuměl, že započtení doby ztrávené jím v poměru advokátního úředníka od 1. září 1939 do 1. kvěna 1946 v Anglii pro stopnárok je vyloučeno v důsledku ustanovení § 6 druhá věta zák. č. 17/1947 Sb., o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění, a že podle cit. zákona bylo by lze tuto dobu započítat v národním důchodovém pojištění, prokáže-li navrhovatel trvání pojištění doklady nositele pojištění.
Lidový soud civ. v Praze opravný prostředek navrhovatele odmítl s odůvodněním, že nejde o výměr podle § 222 zák. o nár. poj.
Krajský soud v Praze rozhodnutí lidového soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. V důvodech svého usnesení krajský soud vyslovil, že odpůrcův dopis z 8. října 1955 je výměrem ve smyslu § 222 zák. o nár. poj., ježto obsahuje rozhodnutí o uplatněném nároku pojištěnce, aby doba jeho zaměstnání jako advokátního úředníka byla započtena do doby jeho pojištění.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že uvedeným rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podmínkou pro to, aby soud mohl ve věcech národního pojištění jednat je, jak § 394 o. s. ř. výslovně stanoví, že byl nositelem pojištění vydán výměr a že do…
