Input:

č. 64/1963 Sb. rozh., Garance

č. 64/1963 Sb. rozh.
Jde o případ § 80 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb., i když manžel navrhovatelky, který zahynul následkem fašistické persekuce v době nesvobody, byl prohlášen za mrtva až v r. 1958; vznik nároku na vdovský důchod nelze tu posuzovat podle § 80 odst. 1 a § 37 cit. zák., ale podle § 3 odst. 1 zák. č. 164/1946 Sb.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 15. března 1962, 6 Co 101/62.)
Navrhovatelka, která je použivatelkou invalidního důchodu, dále invalidního důchodu podle zák. č. 164/1946 Sb. a nadlepšení k tomuto důchodu, uplatnila proti Státnímu úřadu sociálního zabezpečení nárok na přiznání vdovského důchodu po svém manželovi, který zahynul v době okupace v koncentračním táboře.
Předtím podala v r. 1946 žádost o přiznání důchodu pro válečné poškozence podle zák. č. 164/1946 Sb.; v dané jí lhůtě nepředložila však doklad o úmrtí manžela. Žádost o prohlášení manžela za mrtva podala až v r. 1958 a lidový soud civilní v Praze usnesením z 12. září 1958 prohlásil jejího manžela za mrtvého.
Státní úřad sociálního zabezpečení návrhu na přiznání vdovského důchodu nevyhověl.
Obvodní soud pro Prahu 1 opravný prostředek navrhovatelky zamítl.
Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Při posuzování nároku navrhovatelky na důchod po manželovi nezvěstném následkem fašistické persekuce v době nesvobody je nutno vycházet z § 80 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb., tj. posuzovat ho podle zák. č. 164/1946 Sb., protože jde o nárok vzniklý za účinnosti tohoto zákona, o kterém za jeho platnosti nebylo rozhodnuto. Skutečnost, že manžel navrhovatelky byl prohlášen za mrtva až v r. 1958, zde není rozhodná. Vznik nároku na vdovský důchod spočívá na ustanovení § 3 odst. 1 cit. zák. (nárok na zaopatření pozůstalých zakládá úmrtí nebo nezvěstnost osoby, od níž je nárok odvozován, jestliže toto úmrtí nebo nezvěstnost nastaly bezprostředně v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2 odst. 1 cit. zák.). Nezvěstností, jež zakládá nárok na vdovský důchod, je zde nezvěstnost faktická a pro vznik nároku není podmínkou soudní prohlášení manžela za mrtvého. Vyplývá to i ze speciálního ustanovení § 3 odst. 3 cit. zák., podle něhož přísluší pozůstalým zaopatřovací