Input:

č. 64/1962 Sb. rozh., Garance

č. 64/1962 Sb. rozh.
K otázce snížení prémií (§ 8 odst. 3 vyhl. č. 134/1958 Ú. l.).
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 18. července 1962, 12 Co 162/62)
Žalobci - zaměstnanci ústřední projekce a konstrukce žalovaného podniku, uplatnili nedoplatky prémií za II., III., a IV. čtvrtletí 1959. Vycházeli z toho, že jim na prémie vzešel právní nárok v důsledku splnění úkolů, na které v roce 1959 prémie byly vypsány prémiovým řádem pro III. prémiovou skupinu (do níž spadají). Žalovaný podnik namítal, že žalobcům byly prémie kráceny se zřetelem k tomu, že v prémiovém fondu nebylo dostatek prostředků k nekrácené výplatě všech přiznaných prémií a odměn. Žalobci neuznali oprávněnost krácení a domáhali se žalobou zaplacení zbytku prémií nevyplaceného v důsledku krácení.
Okresní soud v Ostravě zjistil, že v roce 1959 prémiový fond žalovaného podniku nestačil na úhradu všech prémií a odměn. Dospěl k závěru, že krácení prémií bylo v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 vyhl. č. 134/1958 Ú. l.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Okresní soud ve shodě s výsledky řízení správně zjistil, že v r. 1959 prémiový fond žalovaného podniku nestačil na úhradu všech prémií a odměn. Vyplývá to zejména ze svědecké výpovědi vedoucího oddělení práce a mzdy u žalovaného podniku a dopisů ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů, podle nichž právě se zřetelem na nedostatečnost prostředků prémiového fondu žalovaného podniku se poskytuje další dotace s účelovým určením, a sice k úhradě prémií tam uvedených provozů, mezi nimiž oddělení ústřední projekce a konstrukce není jmenováno. Z toho plyne, že nedošlo k případu předpokládanému v § 8 odst. 1 vl. vyhlášky č. 134/1958 Ú. l., o opatření ke zvýšení hmotné zainteresovanosti pracujících, tj., že by se na podkladě příznivých celoročních výsledků vytvořily potřebné prostředky v prémiovém fondu v dostatečné míře, pro kterýžto případ je zde nařízeno, že se má provést dodatečná výplata částek prémií, snížených podle předchozího odstavce 3, popřípadě záloh na dlouhodobé prémie a předem stanovené odměny.
Za této situace nastupuje ustanovení § 8 odst. 3 vyhlášky. Zde se stanoví, že nestačí-li prostředky prémiového fondu na plnou úhradu všech prémií a odměn, určí odpovědný vedoucí podniku (závodu) podle důležitosti hospodářských výsledků, za něž se prémie a odměny vyplácejí, které prémie nebo odměny budou přednostně vypláceny; ostatní prémie a odměny, které nebude možno vyplatit v plném rozsahu, se mají snížit podle míry pohotových prostředků prémiového fondu s přihlédnutím k pořadí, které určí vedoucí podniku (závodu). Z toho plyne, že při nedostačitelnosti prostředků prémiového fondu na všechny prémie a odměny spadá do úvahu vedoucího podniku, jakým způsobem prostředky prémiového fondu rozvrhne mezi jednotlivé pracovníky nebo skupiny pracovníků, u nichž prémie a odměny přicházejí v úvahu. Kromě toho je ovšem přihlédnout i k tomu, že opatření vedoucího podniku, týkající se přiznání a odnímání prémií a odměn z prostředků prémiových fondů nebo obdobných zdrojů, vyžadují ke své právní účinnosti předchozího souhlasu závodního výboru ROH (srovnej čl. 6 písm. c) usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních