Input:

R 63/1962; Náhrada škody Garance

č. 63/1962 Sb. rozh.
K některým otázkám náhrady škody, způsobené nadměrnou prašností a únikem škodlivých látek při provozu průmyslových závodů a jejich výrobních zařízení.
(Závěry občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. července 1962, 1 Cp 35/62)
Při provozu některých průmyslových závodů, jako hutí a železáren, elektráren, cementáren, železnorudných dolů a hrudkoven, magnezitových závodů, sádrových dolů a jiných, vznikají nadměrnou prašností a únikem škodlivých látek nemalé ztráty, zejména na rostlinné a živočišné výrobě, na lesní a zemědělské půdě, na domovním a jiném majetku.
Podle dosavadní právní úpravy je nutno rozlišovat při rozhodování o nárocích na náhradu takto vzniklých škod jednak případy, kdy poškozeným je jiná socialistická organizace než JZD, a jednak případy ostatní, kdy byla škoda způsobena fyzické osobě nebo JZD. V prvém případě posuzuje se odpovědnost za způsobenou škodu podle ustanovení zákona č. 69/1958 Sb. o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi a rozhodování o těchto nárocích patří do pravomoci státní arbitráže. V ostatních případech se odpovědnost za způsobenou škodu řídí ustanoveními občanského zákoníka a rozhodování o těchto věcech spadá do pravomoci soudu.
Touto problematikou se zabývala vláda ČSSR na podkladě zprávy ministra spravedlnosti o podaných žalobách na náhradu škod způsobených exhalacemi průmyslových podniků a na podkladě rozboru praktického použití dosavadních předpisů. Ve svém usnesení ze dne 20. prosince 1961 č. 1070 uložila ministru spravedlnosti zajistit, aby soudy urychleně vyřešily úhradu škod, jež vznikly jednotným zemědělským družstvům v důsledku exhalací, které podniky zavinily; zároveň zajistit, aby soudy v plné míře využily ustanovení § 88 občanského soudního řádu ke zjištění skutečností, které svědčí o tom, že podniky za způsobenou škodu zodpovídají: Vláda ve svém usnesení zdůraznila, že při stanovení rozsahu nároku na náhradu škody je třeba zabránit uplatnění spekulačních snah ze strany JZD, jiných organizací nebo jednotlivě hospodařících rolníků a tak zneužít náhrad k neoprávněnému zlepšení hospodářských výsledků.
K sjednocení a usměrnění soudní praxe v těchto věcech sdělujeme závěry, k nímž dospělo občanskoprávní kolegium ve své poradě, konané dne 11. července 1962:
II.
1. Použití ustanovení § 337 obč. zák. nebo § 350 obč. zák.
Pro výklad a použití obou ustanovení platí zásada o odpovědnosti za zavinění podle ustanovení hlavy XVI. občanského zákoníka. Avšak zatímco podle ustanovení § 337 obč. zák. musí žalobce zavinění žalovaného prokázat, ustanovení § 350 obč. zák. zavinění žalovaného předpokládá (srov. důvodovou zprávu k § 350 obč. zák.). Podle toho ustanovení za škodu způsobenou věcí odpovídá ten, čí je věc nebo komu slouží, ledaže dbal potřebné péče o její opatrování nebo o dohled na ni. Platí vyvratitelná právní domněnka zavinění toho, komu věc patří nebo slouží, takže pokud neprokáže, že škodu nezavinil, je povinen jí nahradit.
Je proto třeba posoudit zda výrobní zařízení průmyslových závodů a škodlivé látky, vznikající při těchto provozech a unikající do ovzduší, jsou věcmi podle ustanovení § 23 obč. zák. a zda se na vlastníky těchto věcí vztahuje